Kašmír…

…tedy oblast kašmírského údolí patří k neklidným místům Indie. Je to dáno tím, že po rozdělení Indie na muslimský Pákistán a většinově hinduistickou Indii se po váhání rozhodl kašmírský mahárádža pro připojení k Indii. Ovšem toto území je převážně muslimské… Tím bylo „zaděláno“ na problém, který v čase různě kulminoval a není vyřešen dodnes. Místní obyvatelstvo by zřejmě preferovalo nezávislost na obou státech, ale politici jsou jiného mínění. Navíc, jak to v posledních letech bývá, do konfliktu se vložili mudžahedíni z dalších zemích, aby přílili benzín do ohně a přihodili semtex… Indie na to odpovídá přítomností více jak půl miliónu vojáků. Násilí a teroristické akce, včetně cílených únosů nebo vražd turistů, vždy na nějaký čas naprosto vyřadí tuto turisticky velmi atraktivní oblast z jejich zájmu. Navíc OSN kdysi neurčila přesně hranici části horského uzení a tím vznikly třecí plochy hrozící velkým válečným konfliktem mezi Indií a Pákistánem. Pokračování »



Amritsar…

…je centrem a posvátným místem sikhského náboženství, které, měřeno počtem stoupenců, je sedmým největším na světě. Zakladatelem této víry je Guru Nának. Viditelným znakem Sikhů je jejich oděv s turbanem zakryvajicí dlouhé vlasy, které si stejně jako vousy nezkracují a jsou symbolem přirozenosti. Zahnutá dýka symbolizuje, ale i slouží k ochraně slabších. Ocelový náramek na zápěstí představuje jednotu boha. Guru Nána a devět jeho žáků sepsali knihu učení Guru Grant Sahib. Ta je uložena ve Zlatém chrámu v Amritsaru, kam ji každé ráno přináší a večer zase odnáší. Nejslavnější sikhský chrám je pokryt měděný plechem, který je pozlacen několika tunami zlata. Leží uprostřed posvátného jezera v chrámovém komplexu z bílého mramoru. Pohled na něj je opravdu impozantní. Atmosféru místa ale dotvářejí stovky nebo spíše tisíce poutníků a nahlas čtené modlitby ze svaté knihy napsané ve zvláštním zpěvném rytmu, aby se věřící mohli „naladit“ na stejnou frekvenci a meditovat. Pokračování »



Pahargandj..

…je místem, kam směřují baťůžkáři po příletu do Dílí. Rušná hlučná ulice se spoustou obchodů, jídelen a postranních uliček vyplněných hotýlky a guest housy. Pro někoho to je první dotek Indie se vším rámusem, vůněmi i pachy, chaotickým provozem bravurně kličkujících tuk-tukářů a rykšáků a směsí barev a špíny. Pro jiné zase důvěrně známým místem na začátku nebo na konci cesty po Indii.Já se už můžu počítat do té druhé skupiny, i když návštěv tohoto místa nemám za sebou tolik jako Míra nebo Michal. Ale i já jsem už důvěrně poznal urinaly na rohu uličky směřující k našemu hotýlku a těšil se do vývařovny kousek před nádražím na skvělé jihoindické jídlo. Třeba chicken masalu.Bez ohledu na počet předchozích návštěv tu ale nikdo z celé naší skupiny nebyl v tomto ročním období, kdy teplota v Dilí šplhá přes čtyřicítku a příliš neklesne ani v noci. Pokračování »



…je to opět tady…

Po několika letech směr Indie a její sever. Moc turistů tam není. Když se začnou řezat muslimové a hinduisti, tedy když to začne jiskřit mezi Indii a Pákistánem, tak právě na severu v Kašmíru. A to je to správné místo, než tu bude mír a klid a začnou sem jezdit turisti…

V Dilí bude po příletu jeden z nejchladnějších dní, ani ne 40 stupňů…



Ohridské jezero

Kruh se pomalu uzavírá… Pá přeplanoval trasu a k Ohridskému jezeru jsme to vzali zkratkou přes Albánii. S loňskou trasou jsme se protnuli v jižní části jezera v městečku Pogradec a pokračovali po východní straně jezera do Makedonie směr Ohrid. Pokračování »



Prespanské jezero

Mezi Malým a Velkým Prespanským jezerem jsme našli konečně od veškeré civilizace vzdálené místo, kde jsme se na dvě noci utábořili a já jsem si konečně zase mohl dělat, co chci – značkovat teritorium, ňafat, chodit na výpravy do okolí a kadit kdy chci. Jen na koupání to tam kvůli rákosí, bahnu a vodním rostlinám moc nebylo.  Pokračování »



Vikos 

Dojeli jsme na sever do hor s legračním názvem Pindos. Je zde řada vesniček s kamennými domy s břidlicovými střechami, kde se nezastavil čas… Pá si zde zlepšoval náladu po blamáži s věštírnou, malá h stále něco fotila a Pí po mě uklízela hovna.  Pokračování »



Věštírna

Tak tohle je zatím nejlepší historka. Takhle nasranej Pá nebyl za celou dobu 🙂 Ale od začátku, protože tenhle příběh se neodehrál v jeden den.

Při odjezdu z Meteory Pá naplánoval zastávku na nejvýznamnější památce této oblasti – dodonskén divadle s věštírnou. Místo leží nedaleko od dálnice táhnoucí se horami, s řadou tunelů. Navigace nás ale vyvedla mimo dálnici a zpět na ni do protisměru, takže jsme přejeli v opačném směru dlouhý úsek s tunely a zaplatili podruhé mýtné, abychom se mohli opět až na odbočce na Meteoru vrátit zpět a mýtné si zaplatit potřetí…  Pokračování »



Meteora 

východu jsme přejížděli celé Řecko zase na západ, až k Jónskému moři. Cestou jsme se stavili na nějakým zbořeništi s hezkejma sloupama a mozaikama, kde mě páníčkové vláčeli v příšerným vedru po celým rozsáhlým areálu. Byl jsem tak vysušený, že jsem nemohl pomočit ani všechny památky, které jsem chtěl. Do muzea mě naštěstí už netahali, ale nechali mě v autě na sluníčku, takže jsem si moc nepomohl. Jmenuje se to tam Pella a narodil se tam Alexander Veliký. Pokračování »



Akacia Robinia 

Tak po mě pojmenovali i strom 🙂