…byl hlavním městem bývalého království Ladak. Cestou z Lamayuru jsme odbočili do Alči, kde stojí nad posvátnou řekou Indus zdobené chrámy z 11. století, považované za vrchol indicko – tibetského umění.
Další zastávkou byl Likir, kde stojí působivá gompa. Tak se v oblasti Himálaje nazývají buddhistické kláštery.
Po příjezdu do Lehu jsme při hledání ubytování narazili na starou Ladu s nápisem Ladasvetom.sk a vzápětí se postupně seznámili s celou její čtyřčlennou posádkou. Říkal jsem, že se do Lehu blíží i Dan Pribáň se žlutým cirkusem a že se třeba někde potkají. Odvětili, že doufají, že se potkají, protože jim vezou bednu náhradních dílů na trabanty 🙂
Nad starým městem na prudkém kopci stojí majestátní palác ze 17. století, který postavili buddhističtí králové Ladaku. Je poněkud zchátralý, ale po ránu a bez davů turistů nabízí zajímavé výhledy a s trochou představivosti i obrázek o tom, jak palác vypadal v plné kráse.
Klikatou strmou cestou jsme vyšli k ruinám původního staršího paláci Tsemo se stupou Namgyal. Tady bylo příjemné strávit nějaký čas pohledem na majestátní zasněžený šestitisícový vrchol Stok Kangri a ponořit se do rozjímání o pomíjivosti zemského života a věci tak, jak ji vnímá buddhismus.
