Namíbie 2012
Den osmnáctý – Waterberg
Plošina Waterberg vznikla před 200 milióny let a je tvořena až 250 metrů vysokým uskupením pískovcových skal načervenalé barvy. Byl zde vyhlášen národní park s různými prostředími a množstvím zvířat, s cílem vytvořit životaschopné a rozmnožující se skupiny zvířat, včetně nosorožců tuponosých, žiraf, levhartů či orla černého.
Den patnáctý až sedmnáctý – Etosha-velké bílé místo
Před více než sto lety byly vyhlášeny tři přírodní rezervace, jejichž součástí je obrovská pánev Etosha, která byla kdysi vnitrozemským jezerem. To vyschlo a zbyly zde bílé, zasolené plochy, které působí až přeludně v ostrém slunci. Pokud je dostatek vody, pánev se částečně naplní a přiletí sem hnízdit například plameňáci až z pobřeží od Walwis Bay.
Den čtrnáctý – cheetas
Z Opuwa jsme se již přemísťovali směrem k národnímu parku Etosha. Před tím jsme se ale ještě zastavili na farmě vlastněné Holanďany, kteří zde mají polodivoké i ochočené gepardy. Přijeli jsme dost brzy na to, abychom si dali v klidu něco dobrého k jídlu a pití.
Den třiáctý – Himbové
Dosáhli jsme nejsevernějšího bodu naší cesty – města Opuwo. Dále jsou už jen lvi…tedy obrazně řečeno. Dále začíná těžko přístupná divočina, která je jen málo dotčenou oblastí. V okolí žijí kmeny ještě tradičním způsobem života. Ovšem i sem se již pomalu vkrádá „civilizace“.
Den jedenáctý a dvanáctý – skalní malby
Kemp byl příjemný. Pouze nás znervózňovalo, že jsou zde upozornění na slony, a že máme zůstat na cestě, pokud by se objevili. Kempování je na vlasní nebezpečí. Navíc se jednalo o horské slony, kteří jsou celkem vzácní a vyskytuji se v omezených oblastech. Mrchy, útočí na člověka bez zvláštních důvodů. Ve stanech na střeše vozu … Pokračování…
Den desátý – Pobřeží Koster
Ráno mi přišla urgentní SMS a e-mail…Swakop byl snad jediné místo na naší cestě, kde jsem mohl vytisknout dokument a poslat DHL. Paní v DHL zkomolila jméno adresáta. Chtěl jsem ho opravit, protože z „Horká“ se stala „Morka“. Potom jsem to ale ponechal, protože i takto zcela nepochybně, možná ještě lépe, najde svého adresáta 🙂
Den osmý a devátý – letovisko Swakopmund, lachtani a ústřice
Po ránu jsme projížděli nejdříve hornatou částí pouště Namib, poté úzkými proláklinami a údolími, abycho se dostali na její plochou a velmi suchou část, která nás po dlouhé a nezáživné cestě přivedla zpět k pobřeží, do jediného skutečného letoviska Namibijců – městečka Swakopmund. Ubytování jsme měli v B&B kousek od pobřeží, s příjemnou zahradou a … Pokračování…
Den sedmý – údolí Sossusvlei
Vstali jsme brzy, abychom byli u brány národního parku v době otevření. I tak jsme si vystáli pěknou frontu. No jasně jedno z nejnavštěvovanějších míst, které žádná cestovka nevynechá. Také jedno z nejfotografovanějších. Obrázky odtud naleznete ve všech publikacích o Namibii. V každém případě zajímavé, kouzelné a fotogenické místo.
Den šestý – poušt‘ Namib
Jsme v Africe. Tady prostě připojení na internet není. Sice jsme si ho u O2 předplatili, ale nějak opět soudruzi udělali chybu, protože hned v uvítací SMS stojí, že přenos dat není podporován…Od šestého dne se na net až téměř do konce cesty už nedostaneme.
Den pátý – Kolmanskop – město duchů
Po snídani s výhledem na Atlantik a na nebe bez jediného mráčku, jsme se po včerejší cestě vydali pár kilometrů zpět do Města duchů – Kolmanskopu.