Kemp byl příjemný. Pouze nás znervózňovalo, že jsou zde upozornění na slony, a že máme zůstat na cestě, pokud by se objevili. Kempování je na vlasní nebezpečí. Navíc se jednalo o horské slony, kteří jsou celkem vzácní a vyskytuji se v omezených oblastech. Mrchy, útočí na člověka bez zvláštních důvodů. Ve stanech na střeše vozu spíme ve výši jejich hlavy, to bude pěkné probuzení…
Ráno jsme zjistili, že pěší výlet, na který jsme měli díky vysokým teplotám vyrážet ráno v 7, nejpozději v 8 hodin nezačíná od stejnojmenného kempu, ale o pěkný kus cesty dál. Nevadí, alespoň si to pěkně užijeme…S naší průvodkyní, kterou jsme “nafasovali” při vstupu, jsme podnikli asi hodinovou cestu malou částí chráněné oblasti s nejvyšší horou Namibie, dosahující téměř 2 600 metrů. Zde se nacházejí skalní malby, které pravděpodobně vytvořili staří Křováci, kteří tu žili několik tisíciletí. Jednou z nejzachovalejších a nejzajímavějších je Brandbergská Bílá paní. “White Lady”, je ale zřejmě chlapec pokrytý bílou hlinkou při iniciačním obřadu. Kresby jsou barevné a Křováci používali místní barvy a pigmenty z půdy smíchané s živočišným tukem. Malby vydržely tisíciletí, ale zřejmě by nepřežily poslední roky nebýt přísné ochrany před “turisty”, kteří se je snažili “vylepšit” například kolou…
Téměř dvouhodinnová vycházka byla zajímavá i díky výkladu naší průvodkyně, která nám ukázala řadu rostlin a stromů a vysvětlila, k čemu je Křováci využívali. Sama pochazí z této oblasti a provázení turistů je smyslplný program podporovaný vládou, který vytváří pracovní příležitosti pro místní komunity. Taky byla náležitě pyšná na uniformu průvodce parkem.
Druhou zajímavou oblastí skalních maleb je údolí pojmenovné Twyfelfointein podle občasných pramenů vody. Je zde mnoho skalních rytin, nikoli kreseb. Rytiny ukazují různá zvířata nebo tvoří pravděpodobně mapy určitých oblastí. Zároveň mohly sloužit i pro výuku malých Křováků. Kreseb a rytin je v této oblasti obrovské množství, my jsme si jich prohlédli s další místní průvodkyní jen zlomek.
V pozdním odpoledni jsme ještě navštívili další zajímavosti – “varhany”, tedy doloritové, až 5 metrů vysoké sloupy, které vznikly ochlazením vrstev před 120 milióny let a “hořící horu”, která tak vypadá v zapadajícím slunci. Ta nás moc nenadchla, asi jsme čekali více…
Po náročném dni jsme si v kempu na místě s obrovskými balvany opekli na voňavém africkém dřevě skvělé, opravdu masové klobáskya brzy usnuli.
Ráno jsme časně vyrazili za další zajímavostí po cestě do severní části Namibie – “zkamenělým lesem”. Ten vznikl někdy před 250 milióny let z naplavených stromů, které uvízly v písku a proměnily se postupně v kámen. Nechali jsme se ale trochu nachytat a navštívili jinou, než oficiální oblast kemenného lesa. Místní využívají toho, že někde vykopou pár zkamenělých stromů a vytvoří si vlastní poutače “Petrified Forest”. Tady jich naštěstí vykopali docela hodně a hlavně tu roste zvláštní rostlina Welwitschia Mirabilis, tedy Welwitschia podivná, která může žít až tisíc let a je považována za živoucí fosilii. Stačí ji k přežití jen 10 mm srážek za rok.
Potom nás už jen čekala druhá nejdelší, téměř 400 kilometrů dlouhá cesta do severních oblastí Kaokoveldu, až témeř na hranice s Angolou. Do málo dotčených oblastí a opravdové divočiny.