Archív autora: Libor Schwarz

Plošina Waterberg vznikla před 200 milióny let a je tvořena až 250 metrů vysokým uskupením pískovcových skal načervenalé barvy. Byl zde vyhlášen národní park s různými prostředími a množstvím zvířat, s cílem vytvořit životaschopné a rozmnožující se skupiny zvířat, včetně nosorožců tuponosých, žiraf, levhartů či orla černého.

Před více než sto lety byly vyhlášeny tři přírodní rezervace, jejichž součástí je obrovská pánev Etosha, která byla kdysi vnitrozemským jezerem. To vyschlo a zbyly zde bílé, zasolené plochy, které působí až přeludně v ostrém slunci. Pokud je dostatek vody, pánev se částečně naplní a přiletí sem hnízdit například plameňáci až z pobřeží od Walwis Bay.

Z Opuwa jsme se již přemísťovali směrem k národnímu parku Etosha. Před tím jsme se ale ještě zastavili na farmě vlastněné Holanďany, kteří zde mají polodivoké i ochočené gepardy. Přijeli jsme dost brzy na to, abychom si dali v klidu něco dobrého k jídlu a pití.

Dosáhli jsme nejsevernějšího bodu naší cesty – města Opuwo. Dále jsou už jen lvi…tedy obrazně řečeno. Dále začíná těžko přístupná divočina, která je jen málo dotčenou oblastí. V okolí žijí kmeny ještě tradičním způsobem života. Ovšem i sem se již pomalu vkrádá „civilizace“.

Kemp byl příjemný. Pouze nás znervózňovalo, že jsou zde upozornění na slony, a že máme zůstat na cestě, pokud by se objevili. Kempování je na vlasní nebezpečí. Navíc se jednalo o horské slony, kteří jsou celkem vzácní a vyskytuji se v omezených oblastech. Mrchy, útočí na člověka bez zvláštních důvodů. Ve stanech na střeše vozu … Pokračování… »

Ráno mi přišla urgentní SMS a e-mail…Swakop byl snad jediné místo na naší cestě, kde jsem mohl vytisknout dokument a poslat DHL. Paní v DHL zkomolila jméno adresáta. Chtěl jsem ho opravit, protože z „Horká“ se stala „Morka“. Potom jsem to ale ponechal, protože i takto zcela nepochybně, možná ještě lépe, najde svého adresáta 🙂

Po ránu jsme projížděli nejdříve hornatou částí pouště Namib, poté úzkými proláklinami a údolími, abycho se dostali na její plochou a velmi suchou část, která nás po dlouhé a nezáživné cestě přivedla zpět k pobřeží, do jediného skutečného letoviska Namibijců – městečka Swakopmund. Ubytování jsme měli v B&B kousek od pobřeží, s příjemnou zahradou a … Pokračování… »

Vstali jsme brzy, abychom byli u brány národního parku v době otevření. I tak jsme si vystáli pěknou frontu. No jasně jedno z nejnavštěvovanějších míst, které žádná cestovka nevynechá. Také jedno z nejfotografovanějších. Obrázky odtud naleznete ve všech publikacích o Namibii. V každém případě zajímavé, kouzelné a fotogenické místo.

Jsme v Africe. Tady prostě připojení na internet není. Sice jsme si ho u O2 předplatili, ale nějak opět soudruzi udělali chybu, protože hned v uvítací SMS stojí, že přenos dat není podporován…Od šestého dne se na net až téměř do konce cesty už nedostaneme.

Po snídani s výhledem na Atlantik a na nebe bez jediného mráčku, jsme se po včerejší cestě vydali pár kilometrů zpět do Města duchů – Kolmanskopu.