Abú Dhabí

Přelet do Ománu z Abú Dhabí se komplikoval ještě doma. Zakoupený let posunuli z odpoledne na pozdní večer. Letenku s nízkonákladovkou Wizzair jsem zrušil a zakoupil mnohem dražší, se solidní společností Etihad, opět na odpoledne. Wizz sice vrátil peníze, ale bez letištních poplatků a pojištění na zrušení letu, které se ale na tento případ nevztahovalo…Před odletem ze Sokotry jsem ale zjistil, že náš let byl opět zrušen a nový je ještě v pozdějším čase než let Wizzu. Letíme tedy mnohem dráž, za to ještě později..;-) Cestovat v tomto postkovidovém čase letecky je opravdu chuťovka.

Čas jsme využili k relaxu v hotelu a návštěvě města. Dubaj a podobné destinace mě neoslovují, ale AD nás pozitivně překvapilo. A to včetně návštevy Velké mešity šejka Zayeda. Mešit jsem viděl už docela velkou řadu a nečekal jsem něco mimořádného. Velká mešita je opravdu velká, patří k největším na světě. Vyjímečná je ale svým zdobením a použitými materiály. Postavena je z bílého nejkvalitnějšího italského mramoru, stovky sloupů zdobeny polodrahokamy, stejně jako ohromné mozaiky na zemi. Uvnitř největší tkaný koberec zapsaný dokonce v Guinnesově knize rekordů. Krása střídá nádheru. Celá návštěva nám zabrala pár hodin, a to včetně návštěvy kavárny v přilehlém obchodním centru, které nesmí chybět.

Moderní stavby nás nelákají, tak jsme zamířili k maríně na ostrůvku proti dlouhé pobřežní promenádě. Nachází se zde „heritage village“. Sice uměle vytvořená, ovšem s řadou expozic a kopií původních staveb dává přehled o tom, jak Abú Zabí vypadalo, a jak se zde žilo ještě před započetím těžby ropy a mohutným rozvojem. Příjemná plážička nabízela hezké výhledy na obchodní centrum města s mrakodrapy. Po večeři jsme ještě zavítali na Corniche Street – pobřežní promenádu a večerním letem přeletěli do Muscatu, hlavního města Ománu.



Hadibo

Na pláži Qalansia se potká asi většina návštěvníků ostrova. Jeden záchod není opravdu mnoho a překvapilo nás, jaké množství odpadu dokázala za týden vyprodukovat naše malá skupinka. Ostrov asi vstřebá to množství turistů z jednoho letadla týdně. Tereza ale právě zjistila, že v prosinci to už budou dvě letadla týdně a je dost pravděpodobné, že dva lety budou pokračovat i v dalších měsících. Těžko mít za zlé dalším cestovatelům, že se chtějí na ostrov stejně jako my podívat. Pokud ale komerce převálcuje ochranu unikátní fauny a flóry, bude mít celý ostrov zařazený mezi světové dědictví Unesco, velký problém.
I my jsme se na pláži potkali s druhou partou, která si zde po návratu z treku „lízala rány“. Různé škrábance, odřeniny a naraženiny si pochodem v těžkém terénu odnesl snad každý. Původně jsme zvažovali i tuto variantu, ale stále nezahojená Janina noha nás přesměrovala na naši pohodovější variantu. Nelitujeme, i když poznat Sokotru z nejvyššího vrcholu musí být rovněž nezapomenutelný zážitek.
Na každém kroku nás provázely kozy. To není zase tak překvapivé. Překvapivé je ale to, že pro ně je největší pochoutkou papírový kapesník. Nejlépe použitý po jídle. A úplná delikatesa je kapesník použitý po pořádném ranním vysmrkání 🙂 Pokračování »



Qalansia a Shoab

Ráno jsme sjeli dolů z náhorních plošin a po severním pobřeží se vydali na západ. Cestou jsme ještě v horách navštívili místní rodinu. Tereza – naše česká organizátorka cesty na Sokotru, si zde za řadu let cest do těchto míst vytvořila i vazby s místními lidmi. Pomáhá ji znalost prostředí a jazyka, což nám při našich cestách otevíralo i místa jinak málo dostupná. Nabídli nám tradičně čaj, ženy mohly nahlédnout dovnitř příbytku, já zůstal s pánem domu venku u nápoje. Jako dárek jsme dostali sáček „dračí krve“. Ta se používá pro svoje účinky rozpuštěná ve vodě na ošetření a zkrášlení pleti. Kosmetické přípravky s obsahem dračí krve, které jsou ve světě dostupné, obsahují velmi malé množství tohoto produktu, zato cena je velmi vysoká. Domů si vezeme větší než malé množství, aby celá rodina byla ještě krásnější :D. Na oplátku od nás dostali rovněž neco na zkrášlení – náušnice a kosmetiku pro dcery a paní domu. Pokračování »



Dixam a Firmihim

Na těchto náhorních plošinách roste nejvíce dračinců v nadmořské výšce 800 metrů. Druhá skupina Čechů odtud vyrážela na náročnější trek na Skand, s 1600 metry nejvyšší horou Sokotry v pohoří Hagier. V tomto týdnu zde byl asi nejvyšší počet Čechů v historii – 18! Pokračování »



Zahak

Po namáhavějším dopoledni s návštěvou jeskyně nás čekal dlouhý přejezd náročnějším terénem. Nejdříve se zastávkou a obědem opět na Dihamri, kde na nás měly čekat langusty. Ale nečekaly, protože moře bylo toho dne poněkud neklidné. Náhrada byla ovšem rovněž chutná. Vůbec celý pobyt jsme si na Sokotře gurmánsky užívali. Každý den vynikající ryba nebo jiná mořská potvora, jednou kůzle a kuře. Okolní vody jsou nezasažené průmyslovým rybolovem a tudíž bohaté na ryby. Žlutoploutví tuňáci, barakudy, žraloci a plno korálových chutných ryb, jejichž jména neznám. Řidiči a průvodce se v přípravě jídla střídali. A šlo jim to velmi dobře, i když doma vaří zásadně jejich manželky. Pokračování »



Arher a jeskyně Hoq

Ráno jsem vstal před východem slunce a zkoušel najít stejně jako večer vhodnou kompozici k focení. Po snídani jsme se vydali na sestup z Homhilu dolů směrem k moři. A to jsem začal litovat, že jsem místa, kterými jsme procházeli, neobjevil dříve při fotografování. Nádherné výhledy přes vymleté koryto lemované dračinci a adéniemi, v pozadí s mořem.. No co už, musím si je dobře uložit do paměti. Pokračování »



Homhil

Nevím, jestli jsem poznal zaprášenější hlavní město než Hadibo. Peklo to musí být v letních měsících, kdy Sokotru bičují monzumy a vítr zvedá mračna prachu a bordelu. Obyvatelé se stěhují do vesnic ve vnitrozemí a veškerý ruch a práce na pár měsíců zcela utichne. Taková dlouhá siesta… Pokračování »



Sokotra

Ostrov leží v Arabském moři 350 kilometrů od Arabského poloostrova a patří Jemenu. Délku má 135 a šířku 40 kilometrů. Geograficky patří k Africe stejně jako mnohem větší Madagaskar. Žije na něm asi 60 tisíc obyvatel. Přesný počet ani věk obyvatel není znám, neboť dříve žádné matriční údaje neexistovaly a starší Sokotřané neznají přesné datum narození. Mluví se zde vlastním jazykem, který nemá písemnou formu a arabsky. Pokračování »



Dragon Island – Ostrov dračí krve

Destinace, která nás už dávno lákala, ale válka v zemi na mnoho let přerušila možnost jakéhokoliv spojení. Ta ještě zcela neskončila, jedno letadlo týdně se tam s 50 lidmi ale už dostane.

Draci se tam sice nerodí, ale z krve dračích stromů se vyráběl lak na slavné stradivarky. To ale není ten jediný důvod cesty. Tím je především unikátní endemická flóra. A taky nějaká ta fauna. I podmořská. Už se těšíme a jsme zvědaví..



Austrálie ve fotografii