Patagonie 2017 – fotogalerie



Za tučňáky do Patagonie… 

…to tak úplně nebylo, protože toto je jediné jejich foto neb odplavali za teplem na brazilské pláže… 



Perito Moreno 

Velká část Patagonie je v délce stovek kilometrů pokryta Jižním ledovým polem, které je mimo oblasti za polárním kruhem největší na světě. Z něho se do údolí vine řada ledovcovým splazů. Perito Moreno je největším z nich. Táhne se více jak 30 km a „vlévá“ se do jezera Lago Argentino. Výjimečný je i rychlostí posunu 2 metrů za den proti Magalhhãensovu poloostrovu, kterého se snaží dosáhnout. Když se mu to téměř podaří, odlomí se malé, velké i ohromné kusy ledu, které se s buracením zřítí do jezera. Je to nekonečné úchvatné divadlo. Několik kilometrů dlouhé čelo ledovce vysoké 40, v nejvyšším místě 70 metrů, zaniká v Lago Argentino. Ledcové pole se tu nezmenšuje jako většina ledovců na světě, ale dokonce i roste. Dají se tu strávit hodiny pozorováním tohoto přírodního představení. 

Potom mě už čekal jen návrat do Punta Arenas a nekonečně dlouhá cesta zpět domů… 



Los Glaciares

Argentinská Patagonie byla příjemným překvapením. Na rozdíl od Chile, kdy se od letošní sezóny významně zpřísnila pravidla a musíte si dlouho předem rezervovat místa v kempu na trase treku bez ohledu na případné změny letů nebo nepřízeň počasí. Je zakázáno dokonce zůstat více jak jednu noc na jednom místě… Tady stále zůstávají kempy zdarma a zůstat můžete třeba celou sezónu. 

Argentinská Patagonie je jiná i charakterem přírody. Jsou tu stromy, dokonce mnoho stromů,  které vypadají jako malé nebo větší bonsaje či mohutné vysoké stromy jako ze starobylého lesa Fangornu. Botanicky všechny rodu Nothofagus. Zahradník by musel mnoho let vytvářet takové japonské zahrady, které tu jsou na mnoha místech a které si tu příroda tvoří sama. Navíc teď během podzimu se lístky zbavují do žlutých, červených a dalších odstínů. Fantastická podívaná. 

Argentina se nám odměnila i počasím. Tak krásné babí léto zde dlouho nepamatuji. A podmínky pro focení mimořádné. Takže Patagonie není jen místem, kde stále fouká a prší, ale dají se zažít i teplé a slunné dny a když se zadaří, tak i krásné babí léto. 

Ale i zde již začínají redukovat trasy, kam je možné jít. Některá zajímavá místa jsou uzavřena „z důvodu obnovy“. 

Velká část Patagonie se rozkládá v nízkých nadmořských výškách. Pohybovali jsme se mezi pouhými 200 až 500 metry nad mořem, výjimečně pod hranicí 900 metrů. O to více vynikají nejvyšší strmé vrcholy. Těm zde dominuje nejvyšší hora Fitz Roy s více jak 3300 metry. Brutální ostrá žulová výzva pro horolezce. Počasí bývá nevyzpytatelné a hora bývá celá vidět maximálně 50 dnů v roce. My měli ohromné štěstí a Fitz Roy se nám ukazoval několik dní v plné kráse. Fotograficky si nelze snad přát více… 

A fotografů zde bylo v tomto období skutečně hodně. Dokonce jsme tu potkali i Marka Adamuse, krajinářskou „světovou celebritu“. Fotograf, který posunul svoje fotografie zpracováním spíše ke grafické „tvorbě“ a jehož fotky mnozí obdivují a mnozí kritizují za to, že jeho fotografie už nemají s realitou mnoho společného. Nicméně každý, kdo se trochu více zajímá o krajinářskou fotografií jeho tvorbu zná. 

Prý není tak neobvyklé na řadě míst spatřit pumu jihoamerickou. Dokonce si řada turistů zavěšovala vaky s jídlem na noc na laně na strom. Ovšem tím důvodem nebyla puma, ale malí drží hlodavci, kteří mi vlezli v noci do batohu na oříšky a sušené ovoce. Naštěstí prokousali díru jen do sáčku a ne do batohu… 



Vyhoštěni!

Národní park Torres del Paine je se svými téměř 230 tisíci hektary jen nepatrným územím v celé ohromné oblasti Patagonie. Jeho nadmořská výška je jen pár metrů nad mořem, ale uprostřed parku se do téměř tří tisícové výšky tyčí známá dominanta tři věží. Náš třídenní trek nás k nim měl přiblížit z různých stran. 

Park v minulosti sežehly tři velké požáry. První od nedopalku cigarety, druhý zapálil vulkán a třetí neopatrný český turista v roce 2011. Ten drží i „rekord“ v počtu vypálených hektarů – 17 tisíc! Nelze se tedy divit, že jsou opatrní a strážci velmi citliví. Ano, jako fotograf počítám s případným postihem za to, že překračuji pravidla – zajímavý záběr z turistické cesty neudělám,  po parku se pohybuji v době, kdy všichni už nebo ještě spí. Ale že nás budou napomínat za vaření na parkovišti před nástupem na turistické trasy a cedulemi se zákazem kempování, kouření a pobíhání psů nás překvapilo. A ještě víc, že se tam nesmí ani jíst. Ale největší překvapení nás čekalo na stanici strážců, kde jsme se dozvěděli, že nemůžeme jet dál a jede nás řešit policie! Někdo jim iniciativně poslal naší fotku s udáním.

 Dozvěděli jsme se, že zákaz otevřeného ohně znamená, že si na vaříči sním uvařit jen a pouze v některých kempech, ale už ne v těch na trase našeho plánovaného treku! To je opravdu „úlet“, když teploty po západu slunce klesají pod nulu! Nikde v parku si nesmím zapálit ani doutníček. Trestem může být pokuta až 3/4 miliónu korun nebo až 3 roky vězení. Pravidla platí od letošní sezóny, ale na jejich webu je ještě nestačili aktualizovat. A my jsme přijížděli hranici parku velmi brzy ráno, kdy ještě informační služba spala…Navíc mám přítěžuje, že jsme taky Češi… 

Velké štěstí bylo,že k tomu policie přistoupila rozumně a případ dál neřešila, protože se jednalo o anonymní udání. „Pouze“ nás vyhostili z parku s ročním zákazem vstupu. Letím tedy přes půl zeměkoule za atraktivním trekem, který nakonec nebude… a to ještě můžeme být moc rádi. 

Anonymní ochránce s mentalitou všech militantních strážců, který by nejraději chránil přírodu proti lidem, kteří ji mají rádi. A nejšťastnější by byl, kdyby tam nemohl vůbec nikdo. A to platí nejen pro národní park Torres del Paine… 

Dáme tedy předčasné sbohem Chile a přijedeme do Argentiny, kde nás snad taky nevyhostí…Pro nás už není kam. 



Torres del Paine 

Patagonie mě přivítala jak se sluší a patří. Vítr, déšť, sníh, teplota kolem nuly. Bezva první noc pod stanem.

Patagonie je totiž místo, kde prší i z jasné noční oblohy 🙂

A také tu stále není v národním parku příliš stromů. Stálá vzpomínka na českého turistu, který to tu před pár lety vypálil. 

Jinak ale nádhera a aspoň tu příliš nestíní stromy. 



Co může být… 

…zajímavého na cestě, která trvá více jak 40 hodin? Vůbec nic… nebo snad jen to, že jsem navštívil Fajerské ostrovy,  Island a Grónsko. Tedy alespoň jejich vzdušný prostor, pokud se to tak dá nazvat z výšky 10 km…



Za tučňáky… 

Řečeno s „panem prasidentem“: „jen úplný idiot může odletět z našeho počínající krásného jara do větrného podzimu!“ 

A já dodám: to raději s tučňáky v dešti, než s ním na sluníčku. 



Fotokniha saal-digital

Z každé naší větší cesty se snažím udělat knihu, která obsahuje naše zápisky a nejlepší fotografie. Tedy foto-knihu ve skutečném významu slova. Je to hezká vzpomínka, která mi vždy, když ji vezmu do ruky, připomene velmi živě konkrétní pocity, obrazy i zážitky. Navíc se dá ukázat i dalším kamarádům a známým bez nutnosti vláčet s sebou PC.

A protože sleduji, co je děje nového ve fotografickém světě, nemohla mě minout informace o nové společnosti Saal Digital (http://www.saal-digital.cz) a lákavá nabídka na vyzkoušení novinky. Jedná se o marketingovou akci “sleva 1.200,- za recenzi”, ale proč ne. Na tom není nic špatného, navíc mě nikdo nenutí psát jen pozitiva, že 🙂

Řadu našich fotoknih jsem nechával vyrobit u jiné německé firmy – CEWE. Byl jsem tedy zvědav, zda mi nová možnost nabídne za vyšší cenu i něco lepšího.

Nainstaloval jsem si z jejich stránky SW, zvolil můj nejčastěji využívaný formát A4 s tvrdou vazbou,  v matném provedení vnitřních stran a začal připravovat fotoknihu. SW je jiný než u CEWE, ale kdo má alespoň nějakou zkušenost s podobným programem, bez problému si osvojí. Ovládání je intuitivní, za chvíli jsem se zorientoval v různých nabídkách. Šablon je zbytečně mnoho a ty nabízené používám výjimečně. Jednoduchá je ale příprava a uložení vlastních šablon, které pro další použití značně šetří čas. Ocenil jsem, že mi za celou dobu přípravy “nespadl nebo nezamrzl” program.

Knihu jsem online dokončil i zaplatil a čekal na výsledek. Ten se dostavil překvapivě už 4. den po odeslaní, což je více než milé, vzhledem k tomu, že se vyrábí a zasílá z Německa.

A zde shrnutí největších plusů a mínusů:

  • jednoznačně kvalita fotografií, kdy i v matném nejlevnějším provedení převyšují konkurenci; je možno stáhnout  ICC profily pro ještě dokonalejší podání fotografií
  • panoramatická vazba, tedy bez hlubokého švu uprostřed, protože používám často foto na dvojstranu či formát zasahující do druhé stránky
  • nabídka velké řady provedení – od fotosešitu po luxusní provedení v dárkové kazetě

K těm drobným mínusům bych uvedl:

  • nutnost zvýšené pozornosti při umísťování fotografie na celou stránku, pokud nevolíte jako pozadí – usnadňuje to funkce “přichytávání, fotografie se zdá dobře umístěna, ale po tisku je její poloha k vazbě trochu jiná než ke zbývajícím okrajům
  • tisk na první a poslední stránce – sice je v upozornění, že se doporučuje zvolit celobarevnou variantu, případně s mottem nebo poutavou fotografií, ale umístil jsem tam fotografie podobně jako na dalších stranách, což ve výsledku vypadalo trochu divně. Navíc je platíte stejně jako ostatní stránky.

Cena je poměrně vysoká, za necelých 100 stran bych zaplatil téměř 2.600,- Kč bez slevy. Navíc v mém případě je textu poměrně hodně a platím za stránku s textem stejné peníze jako za fotografii. Ovšem kvalita fotek a provedení je vynikající a pokud si přepočítáme celkovou cenu na počet fotografií, dostaneme jiný pohled. Navíc firma umožňuje fotografům získat trvalé zajímavé slevy a to už potom srovnání cena/výkon dosahuje lepšího poměru. Pokud tedy budu chtít opravdu kvalitní knihu fotografií, sáhnu po tomto produktu.



Malta 2016