Cestování serverem země nás přivedlo do města Tayma s největší studnou, hlubokou 13 a širokou 65 metrů. Vodu z ní čerpali přes důmyslné kladkostroje velbloudi, kterých zde pracovalo až 70. Studna byla vydatná, nikdy se nevyčerpala a dokázala zavlažit rozsáhlá zemědělská území.
Ve městě je hezká pevnost, do které jsme se díky hloupému systému nákupu vstupenek nedostali. Prošli jsme si alespoň opravený střed města s hliněnými domy. Potkali jsme tu bílého jezdce na zeleném kole, které se dle nápisu snažilo zachránit planetu. Chtěl jsem se dát s pánem do řeči, ale tak nepříjemný a nasraný výraz jsem dlouho neviděl. Snažil se natočit nějaký videoblog a byl jsem už několikátý, který mu do natáčení vstoupil. A ještě ne poslední.. Na místní zametače odpadků už nepříčetně řval, nejdřív anglicky, potom už německy. Škodolibě jsem k němu ještě nasměroval místní slečny, které jsme míjeli ve staré uličce, s tím, ať ho dojdou pozdravit. Poselství o záchraně planety se asi muselo odložit na jiný den.
Další den jsme v podvečer a v noci zažívali silné deště. Kolem staré pevnosti Muazzam se vytvořilo velké jezero, přes které se nebylo možné dostat. Kolem silnic v poušti se tvořily ohromné kaluže a proudy vody zaplavovaly silnice. Někdy byly tak silné, že spláchly i docela těžká auta a „zaparkovaly“ je pár desítek metrů dál v hromadách bahna a kamení. Byli jsme rádi, že nás potkalo jen brodění v silném proudu.
Na noc jsme se utábořili ve skalách Buraika. Asi jedno z nejhezčích míst, které jsme navštívili. Kolem nás, do daleka rozptýlené ostré skalní věže, vytvářely nejrůznější scenérie a kompozice. V zapadajícím slunci a dramatické obloze musel být nejen fotograf naprosto unesen.
Dramatická obloha ovšem signalizovala i jiné zážitky… Sotva jsme dojedli večeři, začaly do nás bušit první kapky deště. Zvedl se vítr a bylo třeba rychle zatížit vlastními těly stany, abychom o ně nepřišli. Do toho začalo silně hřmít a blesky křižovaly nebe ze všech stran. To se v noci ještě jednou opakovalo a bouřky se točily kolem do brzkého rána. Více či méně mokří jsme se dočkali slunečného jitra.
Vydatné deště způsobily, že se poušť začala zelenat. Začínalo rašit to, co v zemi bylo dlouho připraveno. V poušti kvetly akácie a včely a jemenští včelaři měli napilno. Med s kusem plástvě chutnal luxusně.
Odbočkou ze silnice po písečné cestě, kde hrozí nejen uvíznutí, se dostáváme ke kamenném oblouku, kterému se říká podle jeho tvaru duhová skála. Na dalším místě je útvar připomínající houbu a kus dále velký trojitý oblouk.
A my se rovněž obloukem pomalu dostáváme k nejsevernější bodu našeho putování, od kterého se budeme vracet zpět do Medíny.
