Saigon – mesto strycka Ho
Cast Cechu si vytvorila o Vietnamu predstavu pres “rakosniky”, kteri prodavaji levne zbozi nevalne kvality na trznicich po cele zemi. Casto maji zrejme pocit urcite nadrazenosti vyjadreny treba tykanim. Prave tito lide by byli nejvice prekvapeni pri navsteve Vietnamu (jako ze ho zrejme nikdy nenavstivi:-). Ekonomicky udelal neuveritelny posun a zacina se radit mezi “asijske tygry” druhym nejvetsim mezirocnim rustem HDP hned za Cinou. O to pikantnejsi, ze se jedna o socialistickou zemi vedenou neomylnou komunistickou stranou. Na jedne strane vytvorili velmi liberalni trzni prostredi, na druhe strane zastavaji velmi konzervativni politicke postoje a pro jistotu nepousti lidi k volbam a kazde projevy politickeho nesouhlasu tvrde potiraji. Jen jaksi ideologicky musi mit soudruzi trochu problem, protoze soukrome vlastnictvi vyrobnich prostredku jako zakladni postulat komunisticke spolecnosti jaksi chybi. Coz muze byt do budoucna trosicku problem..;-) Zatim stat (=strana) financuje prekotnou vystavbu komunikaci, mostu a infrastruktury vubec.
A bylo to videt uz po prekroceni kambodzske hranice. O Ho Ci Minove Meste (opet se smi pouzivat stary kolonialni nazev Saigon) to plati dojnasobne. Mozna ctyrnasobne. Moderni hekticke hlucne mesto s luxusnimi obchody a restauracemi, drahymi auty, upravenymi lidmi. Ono to trochu prekvapive plati zatim o vsech zemich, ktere jsme projeli a zrejme I o tech, kam jeste zamirime. Krome zebraku (kterych ale bylo celkem malo) jsme potkavali upravene, ciste oblecene lidi, a to I ve vesnicich. Az to nekdy pusobilo nepatricne k danemu mistu. Zeny upravene, I na nohou nalakovane nehty. A nikdo nesmrdel potem na dalku (narozdil od tech nasich ”nadrazencu” u nas doma…)
Moje predstava o Saigonu byla ale preci jen trochu jina. Samo slovo ve me asociuje predstavu kolonialniho mesta s opiovymi doupaty v uzkych ulickach a misto, kam se jezdili povyrazit americti vojaci v dobe vietnamske valky. Ono toho k videni zase tolik neni. Prosli jsme kolem zajimavych kolonialnich budov (asi nejhezci je hlavni posta), navstivili dulezita muzea (Muzeum valecnych pozustatku s fotografiemi valecnych reporteru, kteri se uz nevratili zpet), Palac sjednoceni (sidlo tehdejsi jihovietnamske vlady a jeste drive dum hlavniho guvernera Indociny) a prolezli jsme 40 km vzdalene podzemni chodby v Cu Chi, neuveritelne propracovanou sit chodeb, bunkru, studni, zasedacich mistnosti, ktere vyuzivali prislusnici Vietkongu proti Americanum. Vsechny pokusy o dobyti, vyplaveni, vybombardovani skoncily neuspesne. Pri nasazeni specialnich oddilu “sklepnich krys” se zivotnost techto prislusniku snizila na minimum. Pri nasazeni specialne cvicenych psu zacal Vietkong pouzivat mydlo a uniformy americke armady. A ani kobercove nalety nakonec neuspely.
Jsme ale radi, ze po dvou dnech opoustime toto hekticke mesto (nekteri i “na vlku”:-) a vlakem se pres noc vydavame do primorskeho letoviska Na Trang.