Do Vietnamu tam, zpet a zase tam
Nechali jsme si od pani domaci vyridit vietnamska viza a koupili si od mistni cestovky tridenni zajezd do delty Mekongu a do Saigonu. Vyrazili jsme brzy rano na umornou, vice jak dvou hodinnovou cestou busem k rece na lod. Pri plavbe jsme zjistili, ze vetsina ma nejakym zvlastnim rizenim osudu a uredniku viza platna az od nasledujiciho dne. Pokus presvedcit vietnamske komunisticke uredniky nevysel. A ani smlouvani na hranici u mistnich o prenocavani nebylo uspesne. Zkouseli natahnout cenu kam to slo, tak jsme radeji nastoupili na lod a celou umornou cestu absolvovali v opacnem smeru zper do Phnom Penhu. Uplne zdecimovani jsme dorazili vecer k pani domaci.
Druhy den jsme byli uspesnejsi. Castecne znamou cestou jsme k veceru dorazili do prihranicniho mesta Chau Doc a nekteri z nas jeste udelali rychly vystup na horu Sam, jeden z mala kopcu teto casti Vietnamu. Pro Vietnamce je hora poutnim mistem s pagodami a svatynemi a s vyhledem na reku a ryzova policka.
Nase cesta s mistni cestovkou do Saigonu obsahovala dalsi zastavky a zpestreni. Dalsi den jsme dopluli jinym clunem do vesnice Chamu, coz je narodnosti mensina. Podivali jsme se rovnez na rybi farmu, kterych je na rece bezpocet. Je to vlastne velky plovouci dum, ve kterem zije cela rodina a pod nimz se v sitich chovaji ryby. „Perlou“ vyletu melo byt i nocovani v obydlich vesnicanu, tzv. homestage, ale byla to spise tragikomicka snaha vydavat neco turisticky komercniho za autenticke. Zvlast kdyz se nas v tom obydli seslo temer 40… Ale verim, ze se to tem turistum s kufry, kteri prijeli klimatizovanou lodi libilo. Holt masova komercni turistika…
Treti den nas cekala navsteva plovouciho trhu. Je to zajimava podivana na obchodovani se vsim moznym z lodi na lod. Hlavni vyhodou je, ze je tento obchod osvobozen od dani.
Nasledovala projizdka po kanalech, prohlidka vesnice, ryzovych policek, prechod „opiciho“ mostu (to je mustek s nosniky ve tvaru X, kdy prusecikem pruchazi klada ci bambus a o neco vyse je slabsi bambus jako zabradli) a vsechny dalsi radosti, ktere k takovemu spravnemu vyletu patri.
Proto jsme byli radi, kdyz jsme k veceru po temer peti hodinach jizdy busem konecne dorazili do Ho Ci Minova Mesta (drive, ale nyni opet Saigonu) a zase si zacali organizovat program sami.