Kapitola treti – aktualizace

V Bangkoku jsme videli za ty dva dny vsechno podstatne. Pokud nechcete travit dalsi dny na Pat Pong v barech, nechat se balit holkama, klukama nebo „ladyboys“ nebo jen kalit v nejakym turistickym skanzenu, musite se posunout nekam jinam. My jsme vyrazili brzy rano, po par hodinach spanku, smerem ke kambodzske hranici. V podstate by dnes nebylo o cem psat, kdybychom nezazili „hranicni“ mafii. Michal vedel, ze vizum stoji 20 USD a nemame ptatit vice. Poprve to zkusili 10 kilometru pred carou. Ridic zastavil v restauraci, kde nam zacali bulikovat, ze zadna jina moznost jidla az do cile cesty neni, ze nam zaridi viza za 1 300 bathu, jinak ze na hranici stravime 3-4 hodiny, ze musime pockat na dalsi skupiny a zajisti bus, prestoze mame zajisten odvoz az do cile. Jeste se nejakou dobu dohadovali, ale na hranici nas nakonec dovezli. Tam nam opet tvrdili, jak budeme cekat a ze viza zaridi za 1 000 bathu. Nevymekli jsme, dosli na celnici, kde ten samy clovek – statni zamestnanec(!) – opet zkusil castku tisic bathu. Dalsi celnik, vydavajici viza, tvrdil, ze se to pred dvema dny zdrazilo. Michal zustal tvrdej, tak nam po chvili obstrukci dali vsem viza, kde byla cena 20 USD, tedy asi 700 bathu… A to vsechno pred zrakem turisticke policie, ktera ho mela doslova I obrazne zrovna odvracen. Neskutecnej „byznys“ pro zprosredkovatele a statni uredniky. Jedou v tom vsichni a hezky se o turisty deli. Ten „nas“ se porad kolem nas jeste motal na autobusovem nadrazi a ukazal nam bus, do ktereho jsme nastoupili. Zrejme nas zkousel „prodat“ a nekoho zinkasovat za „zprostredkovani“. Ale vlastne to dobre dopadlo – viza za 20 jsme dostali a celnici nas ani nenechali za odmenu vydusit na hranici. Takze pohoda. Jeste dojet do Siem Reap a uz se tesime na Angkor Wat.
(Psano a odeslono na kambodzske hranici ve 13:45 mistniho, 7:45 domaciho casu)
PS. Takze takova pohoda to zase nebyla…Turisticka mafie funguje dobre a efektivne. Sice jsme meli jizdenku az do Siem Reapu, ale bez zaplaceni nebylo mozne pohnout se dal. Dokonaly system, ze ktereho neni uniku. A jeste se vam mistni bossove smeji do ksichtu. Nakonec jsme vzali 2 taxiky a vydali se na zbyvajicich 150 km. Ale pohoda to stale jeste nebyla – neuveritelne prasna a hrbolata silnice, kde se nedalo jet rychleji nez 50 km za hodinu (jen druhy,sileny nebo zfetovany ridic jel 90), kolem neuveritelna bida, kdy zkuseni rikali, ze chudi Indove by se tady mohli ucit chudobe… A potom, za 3 a pul hodiny, v cili cesty, ohromny kontrast – luxusni hoteli, golfove resorty, drahe restaurace. Angkor je ohromny business. Doslova. „Spravuje“ ho mistni ropna spolecnost, ktera inkasuje ohromne castky jen na vstupnem (denni vstupenka je za 20 USD) a zpet investuje jen malou cast prostredku. A ze zisku jeste vyplaci politiky, kteri ji toto umoznili. Turisticka hranicni mafie je proti teto jen zabarina…