Unawatuna

Ráno je zataženo…

Zkouším diagnostikovat chorobu, kterou bych mohl mít. Všechno mi manželka ale hned vyvrací – na malárii je krátká inkubační doba, horečka dengue neodpovídá průběhu, proti meningitidě jsem očkován…Teplota mě přechází,ale Janička ztratila hlas.

Unawatuna je menší letovisko. Asi už dost populární. V každém případě se ocitáme v trochu jiné Srí Lance…Kromě mnohem vyšších cen za všechno, to je i jídlo, které je “vykastrované“ – zmizela charakteristická pálivost, nahradila ji sterilita kuchyně pro turisty.
Bohužel, asi největší skupinu turistů tvoří návštěvníci z Ruska. Snadno identifikovatelní podle oduševnělých výrazu, triček s Putinem či rudých trik s nápisem CCCP…tak to je fakt něco pro nás. Úniku ale není, leda se vrátit do hor a do deště…
Alespoň, že večer dorazí z Malediv Vašek Fiurášek s rodinou.
Zatím na pláži zjišťujeme, že restaurace jsou vybaveny docela výkonnou aparaturou. To ještě netušíme, že to nejtupější tuctuctuc techno pojede celé dny a noci…naše ubytování stojí naštěstí mimo hlavní hlukové zóny. Máme na rozdíl od Fiurášků velké štěstí, alespoň se vyspíme.

Další den ráno vyrážíme do Galle, jehož opevněnou část budovali  Portugalci, Holanďané i Britové. Koloniální domy jsou opravdu pěkné a stojí za to nahlédnout i dovnitř, pokud to lze. Mnohé skrývají pozoruhodná, útulná atria. Dali jsme si slabší snídani a později se zastavili ve zrekonstruované budově se stylovým barem. Bylo vedro, tak jsme si objednali točený Carlsberg. Hnus. Dali jsme se do řeči s velmi hovornou provozní a ptáme se, proč nemají pořádné pivo, ne tento europatok, ale třeba Plzeň. Neznala, tak jsme ji vysvětlili a ukázali. Kvalitní pivo jí zaujalo, takže si vyžádala kontakty a že se ozvou. Pokud to náhodou dopadne, necháme si vyrobit pamětní desku o zavedení českého piva na Srí Lanku :-).
Zajímalo nás, proč je všechno o tolik dražší, než například před dvěma lety, kdy tu Vašek trávil tři týdny dovolené. Že prý je po válce potřeba vyčistit ohromné území na severu od nášlapných min, postavit Tamilům domy a školy, opravit cesty. Na to vláda potřebuje peníze. No jo, ale i tak není možné, aby se kvůli tomu zvedly ceny 2-4x…


Rovněž nám vyzradila, že skutečným majitelem podniku je dcera prezidenta. Tím potvrdila to, co říkají místní – prezident ve druhém volebním období myslí hlavně na sebe a svoji rodinu. Model funguje dobře nejen tady – za státní peníze opravit, slavnostně otevřít a v tichosti “zprivatizovat“.

Dny se líně převalovaly, jak vlny indického oceánu. Teploty nám odezněly, zůstal jen kašel. Zato začaly u Kačenky a nakonec u Mařenky…

Přiblížil se konec roku, ale jeho oslava na pláži nás trochu odrazovala. Na tržnici jsme proto nakoupili mořské potvory a barakudu. Od majitelů hotelu si vypůjčili kuchyni a v improvizovaných podmínkách připravili silvestrovskou večeři.
Na pláž mezi tuc-tuc jsme vyrazili už o jedenácté. Celkem to stačilo…i tak jsme se dostali mezi odpálené dělbuchy, které nám nějaký místní kretén, který se snažil balit Mařenku, odpálil pod nohama. Málem to skončilo těžkým konfliktem, zvlášť když místní hrdí borci měli už dost vypito…Potrestal je ale zřejmě sám Buddha, protože jich prý tak polovina skončila v nemocnici s otravou alkoholem 🙂
Mršit místní jídlo jim jde, “odrbávat“ turisty na každém kroku rovněž, ale chlastat se zatím ještě nenaučili…
Je škoda, že se tak zajímavý ostrov tak rychle změnil v docela komerční destinaci. Je škoda, že se nám nepodařilo navštívit všechna zajímavá místa alespoň v trochu lepším počasí. A je škoda, že se nám to ještě komplikovalo nemocemi. Jinak bychom toho původního a zajímavého dokázali najít ještě mnohem více…tak možná někdy příště…