Kataragama

Sedmý den nastává apokalypsa…

V noci nás budí zimnice i pod dvěma dekami…oba máme skoro 39°…a nejen to. Budí nás silná vichřice, která se ze všech stran opírá do našeho hotelu a snaží se ho srazit z “nebeské hrany“. Hory bičují přívaly deště. Ráno se naplnily naše černé obavy – všude nastaly sesuvy půdy. Wasa se za námi nemohl ani dostat autem k hotelu. Když jsme konečně vyjeli, vidíme vyvrácené sloupy, zasypané silnice, spadané domy nebo jejich části. V serpentýně kousek pod hotelem autobus, který nezatočil na bahnité vozovce a nebýt silného stromu kousek pod zatáčkou, namířil by si to fatálně dolů do údolí…Venku postávají cestující, kterým asi ještě nedošlo, že dnes slaví druhé narozeniny. Výjevy jako z apokalypsy. Je na den přesně desáté výročí tsunami…
Sjeli jsme do městečka Ella, kde stojí některé autobusy už celou noc. Všechny silnice kolem jsou zasypány sesuvy. Wasa shání informace, co dál. Vypadá to, že budeme čekat několik hodin, až zprůjezdní silnici a uvidíme, jak daleko se dostaneme.

Nakonec náš řidič naložil mnicha, který nás horským silničkami navigoval cestou dolů z hor. Dostali jsme se dolů celkem bez větších potíží, takže jsme mohli cestou navštívit i skalní sochy, respektive reliéfy, v Buduruwagale. Sochy jsou vytesané přímo ve skále. Přítomnost “našeho“ mnicha dodala místu ještě další duchovní rozměr.

Pokračovali jsme rozsáhlou nížinnou oblastí táhnoucí se až k oceánu. K večeru jsme dojeli do městečka Tissa, ubytovali se a přípravili se na návštěvu večerní “pudži“ v Kataragamě. Mezitím se ještě dozvídáme, že se možná neuskuteční ranní safari v národním parku Yala, protože ho je velká část zatopena…tohle nás už snad ani nemůže překvapit.
Mám vysokou teplotu a na večerní slavnost nejsem schopen jít. Wasa se ale ochotně ujal role průvodce :-).
Kataragama je posvátné místo buddhistů, muslimů a především hinduistů. Dnešní puja byla obzvlášť slavnostní, protože se konala k desátému výročí tsunami, které tak dramaticky zasáhlo tuto oblast a životy tisíců lidí.
Je to místo s úžasnou atmosférou a plné mystiky. Stovky nádherně oblečených věřících, přinášejících množství květů, ovoce a dalších obětin, se ale nejdříve musely k chrámu přebrodit přes rozvodněnou řeku Menik Ganga a my s nimi. V této řece se dělávají očistné koupele, ale to opravdu divoký proud vody neumožňoval. Celý areál byl velmi slavnostně osvětlen a provoněn. Prý mnohem více než obvykle. Lidí bylo tolik, že uklízeči ani nestíhali likvidovat obětiny a všudypřítomné krávy byly pěkně přecpané. To ovšem nijak neubralo slavnostnímu rázu celé pujy. I my jsme zakoupili několik lotosových květů a položili je u dagoby spolu s mincemi. Ještě jsme se podívali, jak se dagoba zdobí a zhlédli několik dalších rituálů a pak už se přebrodili, stále stoupající řekou, zpět k parkovišti. Wasa prorokoval, že zítra už přístup do chrámu zavřou…