Sigiriya, Dambulla, Kandy

Bylo hůř…
Pršelo neustále i přes noc. Jízdu na slonech jsme vypustili i ráno. Skalní pevnost v Sigiriyi, jeden z největších divů ostrova, jsme ale vynechat nechtěli. Pevnost tvoří ohromný granitový monolit vystupující 200 metrů nad okolní džungli, na který je třeba vyšplhat po mnoha schodech a zavěšených schodištích.
Sigiriya byla v 5.století královským sídlem. Podle pověsti sinhálský král Dhatusena měl dva syny – dobrosrdečného Mogagalana a zvrhlého levobočka Kasyapa. Ten nechal otce za živa zazdít, zmocnil se trůnu a bratra vyhnal do Indie. Protože i tak měl neustálý pocit, že “po něm jdou“ a chtějí ho zabít, vybudoval si tuto těžko přístupnou, velkolepou pevnost. Nevlastní bratr se po čase vrátil s vojskem zpět. V bitvě vypověděl Kasyapovi poslušnost slon, který vyprovokoval úprk vojska a psychopat si raději ze strachu před zajetím prořízl hrdlo, zastrčil nůž do pochvy a stylově vykrvácel.
Dnes toho z původních staveb již moc nezbývá. Ve skalní stěně se dochovaly nejstarší srílanské kresby záhadných nymf, jejichž význam zatím nikdo nevysvětlil.

Z ohromné lví brány zůstaly jen pracky. Nahoře na skále se dochovaly části zdí paláce a zahrad. Místo je natolik výjimečné, že si rovněž zasloužilo zápis do seznamu UNESCO.
Ve spodní části jsme prochodili zajímavé zahrady s bazény, které se ale ztrácely pod množstvím napršené vody. Po ránu a také díky počasí zde bylo méně turistů, takže cesta vzhůru se dala zvládnout bez obvyklé zácpy na dlouhých a nepříliš širokých schodech. Déšť zřejmě zklidnil i sršně, kterých tu je v mnoha obrovských hnízdech nepočítaně, a kteří návštěvníkům mohou hodně zkomplikovat výstup.

Poslední úsek vede schodištěm po stěnách a dává tušit, jak se původně na Skálu vystupovalo. Nahoře nás zahalily dešťové mraky, takže toho z okolí příliš vidět nebylo. Déšť ale neubral výjimečnosti a velkoleposti tohoto místa.

V prudkém dešti jsme sestoupili zpět dolů a zcela zmáčeni se přesunuli do Dambully. V dešti jsme vystoupali k jeskynním chrámům. Svojí výzdobou, sochami Buddhů a zvláštní tichou atmosférou nás zaujaly natolik, že jsme zde strávili hodně času. Fotili jsme i nudící se opičky, které si krátily čas ochotných pózováním.

Odpoledne jsme se přesunuli do horského města Kandy. Bylo již dost pozdě a stále lilo, takže jsme zvolili odpočinek, abychom se připravili na další náročný mokrý den.