Tamilnádu – Mahábalipuram

Po 24 hodinové cestě vlakem jsme dorazili na čas k jihovýchodnímu pobřeží do Madrásu (Čennay) ve státě Tamilnádu. Zde se už definitivně a výrazně oteplilo.
Dopravní špičkou jsme se za 2 hodiny probojovali do 60 kilometrů vzdáleného Mahábalipuramu.

Konečně moře…tedy oceán.
Přestože každé místo, které jsme navštívili, byli jiné, zde to má charakter odlišný – Čennay je velké, rozrůstající se město s moderními a luxusními novostavbami. Pobřeží až k  Mahábalipuramu začíná využívat potenciál pro luxusní hotely a resorty. Za pár let tu bude možná ohromné turistické letovisko. Tomuto trendu odpovídají i ceny například v restauracích, opět dosti odlišné od minulých dnů. “Běloušů“ rovněž výrazně přibylo, prodejci na nás začínají mluvit rusky… V restauraci jsme si pochutnali na tygřích krevetách a mořských rybách, při placení si i tak vysoké částky navýšil pikolík o další nepochopitelné a vysoké částky, jako 500 R za kuchyň. Odmítli jsme se nechat natahovat, čímž jsme ho dost vytočili a při odchodu nás zřejmě ještě proklel. Rozhodně to jako děkování nevypadalo..:)

Blízkost pláží a významné památky Mahábalipuramu, zapsané na seznam UNESCO, však činí toto místo rozhodně zajímavým a bylo by škoda i tento kontrast nepoznat.
Nacházejí se zde významné skalní reliéfy, které nemají v tomto státě srovnání. Od ostatních se liší zobrazováním výjevů z běžného každodenního života. Většina jich vznikla už v 7.století našeho letopočtu. Zručnost kameníků, která se dědí z generace na generaci, je viditelná i dnes množstvím velkých i malých soch a miniatur, které se prodávají všude na ulicích.

Po dobré snídani v “Little Gecco“ s milým personálem jsme se ve stoupajícím horku vydali po památkách. Nejdříve svižněji, potom už plouživěji, jsme prošli kolem Kršnovi hroudy másla – ohromného balvanu neskutečně přichyceného na svažíté skále.

Dále jsme pokračovali kolem mandap – ve skále vytesaných částí chrámu se sloupovím a sochařskou výzdobou. Ve vedru jsme došli do komplexu Pět ráth, který byl až do 18.století ukrytý v písku. Tvoří ho pět skalních chrámů, nádherně zdobených a zasvěcených různým bohům. Nachází se zde socha slona považována za nejlepší v celé Indii.

Nejvýznamnějším skalním reliéfem je Ardžunovo pokání – obrovská skalní stěna se zvířaty, bohy a polobohy představující výjevy z hindských bajek.

Značně zmoženi jsme se doploužili k další významné památce – pobřežnímu chrámu stojícím na břehu oceánu. Romantický chrám v sobě ukrývá nádhernou sochařskou výzdobu.
G

A potom už nastalo balení a loučení – s Janičkou jsme si dali v Little Gecco krevety, rozloučila se a já ji doprovodil na letiště, aby nás po dvou týdnech opustila a vrátila se k holčičkám, které se na ni už těší…

Večer jsme zašli na večeři opět k malému gekonovi, protože obsluha byla milá a vstřícná a jídlo vynikající. Domluvili jsme se, že nám na ráno v 5,30 připraví i snídani(!).
Ještě to s tímto místem není tak špatné, jak se to jevilo při první večeři…