352 km
Hezky tak uplne neni – obcas mraky,ale hlavne fici vitr a je zima.Vyvolava to predstavu podzimu.Je to pochopitelne,vzdyt jsme v 1000.m nad morem,v horach,ktere se nebe dotykaji,jak pisi v mistnim informacnim letacku. Rano jsme se podivali na „Dangar Fall“ a konecne vyrazili do destneho pralesa Dorrigo n.p. Je tam nenarocny okruh ke dvema vodopadum. U prvniho je cesta dale uzavrena pro spatnou pruchodnost jako nasledek letni boure. Vzali jsme to jako vyzvu,protoze pokud vlezete nekam,kam se nema,vzdycky je nejake dobrodruzstvi.V tomto pripade bylo dobrodruzstvi celkem male (krome prelezani druheho vodopadu diky strzenemu mustku),ale odmenou byla cesta destnym pralesem se vsemi moznymi zvuky,protoze tam tudy temer nikdo nechodi. Pokracujeme dale autem klikatou prasnou cestou pralesem zpet smerem k pobrezi.Zacina prset.Cestou jsme videli hejno australskych bilych papousku kakadu (pokud se tak jmenuji).Takto volne v prirode to je nadherny pohled a poslech. Uz za tmy dorazime do Byron Bay.Puvodne mala velrybarska dira,nez ji objevili hyppies. Tohoto ducha jsme tam ale uz nenasli.Byron Bay je uz spise atraktivni letovisko pro surfare a turisty. Poprve se nam stalo,ze nas mistni policie,ktera je bdela I podle pruvodce, nenechala na „picnic area“ a v noci nas poslala pryc. Uz to misto asi ztratilo toho svobodneho ducha,I kdyz jsme potkali par z tech hyppies,kteri pred mnoha lety prisli a uz zustali.Ale pohled na padesatileteho hipika na snowboardu nekdy v pet rano je opravdu osvezujici. celkove skore 1:0