Na každé cestě, v každé zemi narazíte na odvrácenou stranu. Popisovat negativa Peru není naším cílem, ale je zajímavé s odstupem napsat o některých skutečnostech.
Peru je země, kde řidiči neustále troubí, a to tak často, že to nelze srovnat s žádnou jinou zemí. Bez klaksonu se snad nedokáží ani rozjet, odbočit, někoho předjet nebo minout turistu. Pokud zrovna nejste ve formě, stává se i hodinové procházení městem utrpením.
Jako chodci máte v Peru celkem smůlu. Pro řidiče totiž jakoby neexistovali. V hustém provozu nezastaví nikdo aby umožnil chodcům přejít vozovku. Pokud přecházíte, je jenom na vás včas uskočit nebo kličkovat mezi auty. Nikdo totiž ani nepřibrzdí, ani se nevyhne.
Bílí cizinci – gringos – jsou chápáni především jako zdroj peněz a žádné velké projevy vstřícnosti nelze očekávat. Někdy jsou požadované ceny za zboží nebo služby tak absurdní a jakákoli domluva nemožná, že máte pocit, že vám prodat vlastně ani nechtějí. „Natáhnou“ vás vždy, je jenom na vás, na kolik jste schopni požadovanou cenu usmlouvat.
Peruánci bez problémů odhazují rozličný odpad z oken autobusů, aut i vlaků. Městský odpad sypou bez starostí do potoků a řek a tak si postupně ničí nádhernou přírodu. Na druhou stranu například plastové láhve rozhodně nejsou jejich vynálezem…
Bezpečnostní situace pro turisty se v posledních letech výrazně zlepšila, riziko okradení je však vysoké, pokud si svoje věci dostatečně nehlídáte nebo se pohybujete v nesprávnou dobu na nesprávných místech. Pokud ale dodržíte základní pravidla, těmto potížím významně předejdete.
Jsme si vědomi toho, že tyto skutečnosti lze z pohledu turisty popsat v mnoha zemích, Českou republiku nevyjímaje. Je však dobré o nich vědět a na cestách s nimi počítat.