Kaňon Rybí řeky je druhý největší na světě. Je přes 160 km dlouhý, 27 km široký a přes půl kilometru hluboký.
Snažili jsme se brzy ráno dostat na hlavní vyhlídku, aby tam ještě nebylo moc autobusů. To se nám podařilo. Co se už tolik nepodařilo bylo počasí. Zataženo, lehký opar. Na focení to nejhorší…tak snad příště…Zajeli jsme na další vyhlídku, která nabízí odlišný pohled. Slouží jako výchozí bod pro 90 km 5ti denní tůru dnem kaňonu podél řeky Fish. Vzhledem k extrémním podmínkám se jedná o dost náročnou akci, kdy je třeba předložit i zdravotní prohlídku. Navíc pouze od 14.let věku. Tak příště…Díky našemu vozu 4×4 jsme zajeli na další vyhlídku, kde jsme si vychutnali snídaní s vyhlídkou na kaňon kategorie ******star. 
Sem už příliš turistů nedorazí. Náročným kamenným terénem jsme projeli na poslední vyhlídku na kaňon starý půl miliardy let. Z tohoto pohledu je našich pár hodin zde strávených zcela zanedbatelnych. Pro nás, ale zůstane toto místo zapsané ve vzpomínkách až na věčnost.
Dopoledne jsme si zde opravdu užili, ale nějak jsme podcenili vzdálenost a čas do městečka Lüderlitz, a když jsme si to uvědomili bylo jasné, že tam za světla nedorazíme. Tma padá v tuto dobu už kolem páté hodiny. Řídit za tmy se vřele nedoporučuje. Hlavně k možné kolizi se zvěří. Zhruba 100 km před cílem výstraha „pozor divocí koně“, potom „pozor kudu“. Za soumraku „pozor hyeny“ dalších 20 km. Zkusil jsem taktiku jizdy za náklaďákem. Ten by razil cestu mezi všemi uvedenými zvířaty… Taktika dobrá, ale bohužel neúspěšná – náklaďák odbočil. Již za úplné tmy pak upozornění na písek, který může zasypávat silnici. Před námi se valí temné mraky. Míjíme Kolmanskop – město duchů. Dochází nám benzin, jedeme pomalu. Nikdo nemluví. Čekáme, až se auto zastaví a nepůjde nastartovat. A potom se to stalo – padla mlha. A to jsme už dojížděli do Lüderlitzu. Ještě hledání našeho B&B v mlze přístavu. A potom už jen odměna ve formě skvělé rybí večeře v přístavní příjemné restauraci.