Ráno nás ochotný německý majitel farmy a kempu vzal na území, na kterém nalezl při budování cesty jinak vypadající horniny. V jednom rozlomeném kousku nalezl otisk pravěkého ještera. Nález konzultoval se znalými lidmi a zjistilo se, ze se jedná o otisk mesosauruse v sedimentech starých 350 milionů let. Nález je významný i tím, že potvrdil, že zde byl kdysi jeden kontinent, Pangea, který se pohybem zemských desek postupně rozdělil tak, jak ho nyní známe. Nález stejného živočicha byl totiž zazanamenán i v Brazilii. V sedimentech se nachází mnoho otisků nebo fosilií dalších živočichů našeho prasvěta. Pán je naštěstí rozumný a nepokouší se rozbíjet další sedimenty, protože ví, že není odborník a pravděpodobně by je poškodil. Čeká, až bude dostatek peněz a někdy v budoucnosti se vědci na tuto lokalitu přijdou. Do té doby bude osobně provádět těch pár turistů, kteří na toto zajímavé místo narazí. A my jsme byli rovnež rádi, že se nejedná o žádnou masovou záležitost a mohli jsme si vše vychutnat sami, stejně jako předchozí noc. Majitel nám ještě prozradil tajmeství velkých „mužíků“. Nestavěli je Němci ani jiní kolonizátoři při osídlování těchto území, ale jsou to lávové vyvřeliny, které chadnutím pukaly vertikálně i horizontálně. Obsahují značné množství železa a dobře vedou zvuk, takže nám na ně na rozloučenou zahrál dvě písničky a nechal nás po libosti užít místa mezi vyvřelinami, fosiliemi a vysokými toulovcovými aloemi.
Potom nám zbýval jen relativně krátký přejezd do blízkosti druhého největšího kaňonu na světě.
Při přebírání vozu mi pán podrobně vysvětloval postup při výměně kola. V autě jsou dvě rezervy. Říkali jsme si, že asi vědí proč a jak to asi bude bude dlouho trvat. Netrvalo to dlouho…ani ne 10 km před cílem rána, smrad, rychlé zastavení. Guma na hadry…Vzládl jsem to za ctvrt hodiny a po chvíli dorazili do naší další noční zastávky. V kempu jsme sice nebyli sami, ale zato jsme si na ohni udělali skvělé jehněčí.
Namíbie není výjimkou v etnické pestrosti. Jejich jazyky se dělí do dvou hlavních skupin – khoisantské a bantu. Afrikánštinou mluví potomci původních hotemtotských žen a holandských osadníků. Tito původní barevní míšenci se nazývají Basteres – bastardi (míšenci či levobočkové).
Lidská řeč vznikla pravděpodobně v Africe jako řeč Khoisantů. Tato řeč obsahuje řadu mlaskavých zvuků. Ano, vzpomínate na film „Bohové musí být šílení“? Kromě fonetické zajímavosti je zde ještě jedna – vědci vystopovali genetický původ Křováků až ktomu jedinému „Prakřovákovi“. Méně romantický pohled než zmíněný film ukazuje současnost. Ještě méně romantický přinesla minulost – holanští kolonizátoři je zpočátku vůbec nepovažovali za lidi a lovili je na maso…