Vláda v Peru se chystá omezit individuální vstup na jeden z nejznámějších treků na světe.
Místní cestovní kanceláře nabízejí organizovanou tůru na 3 až 4 dny za 60 – 100USD. Není však důvod pro takovouto investici. Sami můžete absolvovat trek za 17 USD + náklady na dopravu cca 30SOl + nákup potravin. Cestovní kancelář vám neposkytne rozhodně větší zážitek. Zatím stačí uplatit strážce, pokud je trek regulován, ale zanedlouho asi bude nutná větší investice…
Na trek jsme vyrazili v neděli ráno. Místo slibované cesty za 2 hod. to nakonec byly hodiny 3. Vyrazili jsme tedy po 10-té.
Na tomto místě učiníme opět poznámku: trek je skutečně krásný, ale rozhodně není jednoduchý. Stoupáte přes dvě sedla, první ve výšce skoro 4 200m n.m., druhé 3 860m. Cesta je plná schodů, výmolů a prudkého stoupání a klesání. V noci jdou teploty pod bod mrazu. Aklimatizace a dostatečná výbava jsou nutností. Přesto jsme viděli mnoho lidí, kteří toto podcenili. Známý trek jim přišel jako dobrý nápad…A tak jsme viděli Němce v kožené bundě a polobotkách, Kanaďany s neuvěřitelným množstvím zásob ( např. 6 x 1.5l vody, 2 litrové jogurty, velkou plechovku broskví a pod. ).
Téměř každý, kdo tento trek absolvoval, komentoval určitou komercionalizaci. Zážitek je natolik silný, že si ani my neodpustíme komentář. Cesta je plná nosičů, kteří nesou ohromný náklad od batohů „trekařů“, přes skládací WC, stoly, sedačky, stany, ubrusy a další nesmysly, aby vše mohli předem připravit a navařit pro tyto turisty. Nosiči, kteří odvedou neuvěřitelnou dřinu, dostanou jen minimální mzdu. Na druhou stranu, v tomto chudém kraji jistě významný příspěvek do rozpočtu. Myslíme si, že ten, kdo není schopen vynést těch svých pár kilo věcí, by měl jet raději vlakem…
Trek jsme zvládli za 2.5 dne. Cestou narazíte na mnoho pevností chránících původní cestu. Jen ten, kdo absolvuje trasu, je plně schopen pochopit bohatství, odvahu, úsilí a um starých Inků, kteří dokázali stezku vybudovat a postavit samo skryté město.
To bylo totiž znovu objeveno náhodně až roku 1911 Hiramem Binghamem. „Ztracené město Inků“ je natolik ukryté, že i my jsme mysleli, že ho nikdy nenajdeme. Tak nekonečný je poslední úsek, tak dobře je město sevřeno a schováno okolními vrcholky. Překonáte poslední stoupáni, poslední schody a pak se vám otevře úžasný pohled na město Inků, který je odměnou za několikadenní těžký pochod. Proč bylo vybudováno toto město „žen“, není úplně známo. Snad bylo věnováno pannám Slunce nebo bylo posledním útočištěm Inky Manca? ( V časopisu Koktejl, duben 1997 naleznete článek „Noc na Machu Picchu“ od K. Broulové, který obsahuje několik faktických chyb, avšak pokračuje velice dobrým článkem od M. Kaňáka, kde se dozvíte mnohé z historie Inků ) Pohled a prohlídka Machu Picchu určitě patří mezi vrcholné zážitky naší cesty. Kdo nenavštívil toto místo, nebyl v Peru. Inka Trail je skutečně Inka Trial..!