Tak vše dopadlo dobře a letíme všichni. Další dobrodružství začalo už na letišti. Stativ šel namátkově na kontrolu stěru výbušnin. Pokusil jsem se o vtip, že na něm může být cokoli, protože byl nedávno v Kazachstánu. Vtip to byl špatný, protože test byl pozitivní… Zřejmě nějaká památka od lovců vlků ve stepích či horách Kazachstánu. Proběhla dvojí kontrola, ale nakonec jsme odletěli všichni i se stativem. Někde se stala další chyba. Potvrzené bezlepkové jídlo pro Mařenku nebylo….Mařenka hladoví a chvíli brečí. Tak snad cestou nedojde palivo. Konečně se dostáváme z „velkého“ Německa do „malého“ neboť i tak je nazývána Namibie. Ovšem „malé“ Německo je téměř dvakrát tak velké, jako to „velké“, navíc ještě společně s naší zemí. I když je úředním jazykem angličtina, německy na nás mohou promluvit údajně kdekoliv. No uvidíme… Konečně něco k Namibii. Afrika, naše „mama Afrika“, kde snad máme všichni prapůvod… První nálezy pochazejí nějakých 200 tisíc let dozadu. Před 15 tisíci lety zde již pobíhali původní Namibijci. Skočíme-li do roku „naší sametové“, tak Namibie byla ještě Jihozápadní Afrikou. Turisté ji začali objevovat v 90tých letech. Stále tu ale nalezneme panenskou přírodu a zvířata, včetně endemických druhů. Země je velmi řídce osídlená, něco kolem dvou lidí na km². Je zde málo průmyslu a malé či žádné znečištění, dobré jídlo a pití. Rovněž dobré kempování a stále ještě možnost nezávislého poznávání. Snad je to všechno pravda. I proto jsme se sem vypravili. Tak jdeme na to… První africké ráno je mrazivé a úžasné. Jedeme si vyzvednout naše pojízdné obydlí na příští dny. Vše se zvládlo a vyrážíme. Nejdříve nákup zásob s trochou bloudění a úvodním stresem s řízením vlevo s velkým autem. Ještě že můžu seřvat Janičku. Mapu jsem ale tentokrát ušetřil a neroztrhal. Potom už jen celkem pohodová 200 km cesta směrem poušť Kalahari, do prvního kempu Bagatelle Kalahari Game Ranch. První večer pod jižní noční oblohou. 6°C. Nafalšovaně vyděšená Janička prchající před dvojici lvů blížících se k našemu místu táboření. Poníci se svítícíma očima a hustou hřívou vypadali strašlivě :-). Vzpomněl jsem si na jednu scénu z filmu „Krokodýl Dandee“.
