Lívingston – město černochů

Pozdě odpoledne jsme přijeli do přístavu Porto Barrios, naložili se na rychlý člun a přes záliv se přeplavili do „negerského“ městečka Lívingston na pobřeží Karibského moře. Kdysi se z afrických otroků ze ztroskotaných lodí a z uprchlých černých otroků vytvořila populace Garífuna neboli černých Karibů. Město je dost odlišné od ostatních guatemalských. Především tím, že zde Garífunas tvoří nejsilnější koncentraci v Guatemale. Jejich jazyk je směsí karibských a afrických jazyků s trochou francouzštiny. Ubytovali jsme se ve starém dřevěném domě na hlavní ulici a šli si dát něco dobrého k večeri. Vlezli jsme do „restaurace“ přímo na břehu kousek od přístavu, kam bychom asi za světla hlavu nestrčili. Krevety a ryba byly ale fantastické a dlouho jsme na ně vzpomínali. Obsluhovala nás tlustá paní majitelka v roztrhaném oblečení a její pravděpodobně zhulený postarší manžel. Na závěr skvělé a neuvěřitelně levné večeře ješte čerstvé kokosové mléko a kokos a potom už jen spánek po dlouhém dni. Ráno jsme se nalodili na plavbu po řece Rio Dulce do stejnojmenného městečka. Plavba je nádherná s krásnou scenérií džungle, s několika zastávkami včetně vývěru horkých sirných pramenů. Kolem poledne jsme dorazili do městecka, dali si oběd na břehu jezera a dostali nápad odjet do Flores později a nastoupit do busu, který vezl Pavla s Evou. Nápad dobrý, jen jsme nepočítali s hustým pátečním provozem , několika nehodami na silnici a asi pětihodinnovým zpožděním. Čas jsme trávili vysedáváním na plastových stoličkách před obchodem a popíjenim piva, což bylo náročné po všech stránkách. Nakonec jsme se v busu šťastně po mnoha dnech všichni sešli a před půlnocí dorazili na malý ostrůvek Flores, často výchozího místa pro návštěvu jedné z nejvýznamnějších mayských památek, starobylého Tikalu.