Upozornění – tato kapitola obsahuje drastickou část
V sobotu brzy ráno jsme vyjeli směrem ke guatemalské hranici, taxíkem jsme přejeli „území nikoho“, překročili hranici a ocitli se v trochu jiném světě. Na první pohled chudším a špinavějším, na druhý snad ješte více barevném a pestrém. K tomu přispívá i to, že po celé Guatemale jezdí americké školní autobusy. Někdy v původní žluté, ale častěji „vytuněné“ do pestrých barev a chromu. Vděčné to objekty focení. Měli jsme štěstí a ješte v podvečer jsme dorazili do našeho cíle – horského městečka Chichicastenango. Jsou zde ty nejstarší, ješte předšpanělské mayské trhy. Ráno jsme si přivstali, abychom viděli ješte probouzející se místo. V kostele i na kostelních schodech od rána probíhaly šamanské rituály. Trh se zaplňoval vším možným – od zeleniny, jídla, oblečení až po nejrůznější rukodělné výrobky i cetky pro turisty. Posnídali jsme zde tamales – kukuřičné těsto s nádivkou a kořením zabalené do banánového listu a vařené v páře. Typické tradiční jídlo podávající se nejčastěji jako snídaně. Koupili si ješte výborný mražený banán namočený do horké čokolády a posypaný oříšky a vydali se prozkoumat rozlehlý trh. A něco nakoupit. Po poledni jsme se vydali na návrší tisíce let staré svatyně Pascual Abaj, kde se provádějí šamanské obřady uctívající mayského boha země Huyup Tak’ah. Při nekomplikované vycházce jsme zažili asi nejdramatičtější situaci při našem cestovani vůbec. Nevíme, jaké znamení dával Huyup Tak’ah najevo a proč si vybral nejhodnějšího z nás…když Pavel hledal místo pro nejlepší záběr, začal najednou zběsile poskakovat, odhodil kameru a serval si sandály. Mysleli jsme, že nějaký oharek, kterých bylo kolem plno, zapadl do boty. Jenže Pavel se zabořil do hromady žhavého popela. Úsměv nám zamrznul a viděli jsme, že je zle – z jedné nohy visela seškvařená pata, tekla krev a druhé chodidlo bylo rovněž zle popáleno. Pomocnice šamana mu otřely chodidla rajčetem a nějakým kusem kaktusu. My jsme se snažili odehnat psa, který se snažil dostat k odstřižené upečené patě a sežrat ji (což se mu zřejmě po našem odchodu podařilo). Šaman se přišel podívat,ale do žádného zaříkávání ani nešel. Zřejmě usoudil, že by to moc úspěchů nemělo… Jana nohu zavázala a Pavla jsme dotáhli dolů pod kopec a Luděk s Janou s ním odjeli do nemocnice. Nyní, s odstupem několika dnů o tom můžeme už i psát, protože v Chichicastenangu Pavla ošetřili, ostříhali všechnu spálenou kůži na obou chodidlech, zavedli infuzi a antibiotika a ješte večer ho i s Evou převezli do Antiguy do soukromé nemocnice, kde se mu dostává dobré péče. Doufáme, že to zvládne a ještě se k nám ve Flores připojí. Celé odpoledne jsme s Kašpárkem připíjeli Pavlovi na zdraví. Večer pak i s Luďkem v Panakajel, kam jsme ješte ten den dorazili. Ráno nás docela slušně bolela hlava, ale snad to Pavlovi pomůže.