Nočním přejezdem, se všemi již dříve popsanými aspekty, jsme nad ránem dorazili z Arequipy do Puna. Puno samo o sobe je hrozná díra, ale je výchozištěm pro výlety po jezeře Titicaca.
Ještě značně rozespalí jsme se nechali „ulovit“ místní cestovkou na dvoudenní výlet, protože cena 32Sol na osobu se nám zdála přiměřená. Kolem 9. hodiny jsme vypluli na největší a rozhodně nejznámější jezero ve výšce nad 2 000m n.m. Samo jezero se nachází ve výšce 3 820m n.m.
První zastávka byla na plovoucích ostrovech Uros. Jsou vytvořeny z rákosu totora, rostoucího v mělkých vodách jezera. Jsou jen turistickou atrakcí, protože původní obyvatelstvo Uros již neexistuje a stávající kmen Aymara se spíše věnuje výrobě a prodeji suvenýrů. Prezident Fujimori zřejmě v rámci předvolebního získávání hlasů navštívil i tyto ostrovy a věnoval místnímu obyvatelstvu solární panely, aby ve svých rákosových chatrčích mohli sledovat televizi. Nic lepšího pro zánik tradic již nemohl udělat…
Další, již skutečný ostrov, byl Amantani. V přístavu si nás rozebrali vesničané do svých příbytků na jídlo a nocleh. Každá rodina má jednu místnost pro ubytování turistů. Luisa, naše hostitelka, se o nás starala až dojemně. K večeru jsme vystoupali na kopec Pachamama (Matka Země) naproti kopci Pachatata (Otec Země), kde se nacházejí zbytky pevnosti. Když jsme chytili dech, byli jsme ve výšce 3 980 m n.m., pozorovali jsme západ slunce nad jezerem Titicaca. Opět jeden nezapomenutelný zážitek.
Místní mladí muži odcházejí na 2 – 3 roky za prací nejčastěji do Limy. Když našetří dostatek peněz, zakoupí co největší stereo a vrací se hledat nevěstu. Jen ten, kdo má dostatečně velké stereo, má šanci uspět…
Druhý den jsme se přeplavili na turisticky známější ostrov Taquile. Je odsud nádherný výhled na jezero a na zasněšené vrcholky Cordillera Real. Místní obyvatelstvo udržuje tradice, nosí kroje a čapka u mužů je známkou jejich stavu. Svobodní muži mají odlišnou čapku od svobodných, ale nevěstu hledajících a také od ženatých a významných. Zvláštností života na tomto ostrově je „ideální komunismus“. Rodiny plánovitě pěstují různé plodiny, vyrábějí různé oděvy, které společně prodávají v „kooperativech“ a provozují restaurace pro turisty. Každé ráno nosí všichni vodu do domů, kde není. Jedna významná skupina kontroluje tok peněz, protože peníze se shromažďují a investují „plánovitě“. Druhá kontroluje pořádek a bezpečnost na ostrově. Prezident Fujimori zde ze stejného důvodu jako na Uros, nechal vybudovat vodovod. Tento „malý komunismus“ funguje hlavně díky turistům, kterých přijíždí několik set denně a přivážejí potřebné peníze. V podvečer jsme se vrátili do Puna a připravili se na přejezd do Cusca…