Rano nas cekala vice nez osmihodinnova cesta minibusem do posledniho kralovskeho mesta Mandalaje. Neklimatizovany busik s velikosti sedacek pro jine rozmery nez nase ceske zvlast pohodlny nebyl, ale ve srovnání s cestou nakladackem to byl opet luxus. Prijezd do rusneho zapraseneho horkeho mesta po tolika dnech stravenych na venkove byl sokem. Nastesti jsme hned rano vypluli lodi kousek na druhy breh mohutne reky Iravadi ke starobylemu mestu Mingun. Ohromna stupa Mingun by byvala byla nejvetsi stupou sveta, kdyby jeji budovatel kral Bodawpaya nezemrel. Mela dosahnout vysky 150 metru, ale i tak jeji zakladna, ktera je pouze jednou tretinou zamyslene velikosti, pusobi impozantne. Pro tuto stupu byl odlit obri zvon, ktery je doposud nejvetsim neprasklym zvonem sveta. Pokud pod nej vlezete, pri rozezneni zazijete nejvetsi pozitivni vibrace sveta 🙂
Krasna je belostna stupa Hsinbyume, obklopena sedmi zvlnenymi terasami.
Po navratu jsme sli z pristavu pesky mestem, stavili se na toceny Myanmar a hlavne fotili zivot na ulicich, az jsme prisli na ohromne trziste, ktere je rajem pro mnoho dalsich zaberu.
Do reci se s nami dal majitel obchudku s etnickym predmety kmenu, ktere ziji v pro nas nedostupnych mistech Myanmy. Udelali jsme snad dobry obchod, tak to doufejme dopadne i dobre na letisti…
Nasledujici den jsme pokracovali v navstevach dalsich starobylych mest v okoli Mandalaje. Privstali jsme si, abychom byli na vychod slunce u nejdelsiho, 1,2 kilometru dlouheho, tykoveho mostu na svete v Amarapure. Tento cas, na moste bez turistu jen s mnichy a mistnimi prechazejici na druhou stranu jezera Taungthaman, je nejuzasnejsi.
Po snidani u mostu nas prepadla nakupni psychoza a v batozich skoncila spousta nahrdelniku z melounovych zrnicek a vyrezavanek z tykoveho dreva.
Cele nas to nejak zmohlo, takze pri navsteve Saigangu, kde je 500 stup, jsme jen bloumali po Saigangske hore. Trochu nas probrala navsteva mistniho trziste a obed v cinske hospode.
Trochu jsme museli sbirat sily na cestu do Inwy (Ava), privozem se preplavit na druhy breh, po dlouhem handrkovani dohodnout konsky povoz a dojet k nejzajimavejsimu drevenemu chramu Bagaya Kyaung, postaveneho na 267 tykovych sloupech. Jeste jsme dojeli k „sikme vezi v Inwe“, strazni vezi zmizeleho palace Nanmyin.
Potom navrat, vecere v LP zminene hospode Mann a chvile, na kterou jsme se urcite netesili – par veselych kalisku v hotelu na smutne louceni, protoze nasledujici den se oddelujeme od skupiny a my se uz jen v pristich dnech budeme vracet. Nejdrive lodi po Iravade zpet do Baganu, letadlem do Yangonu a dale do Bangkoku, Kuala Lumpuru, Dubaje a Mnichova…
Za zminku jeste stoji, ze se Pavle nic nestalo a jizva na cele se krasne hoji, takze na navstevu jeskyne zbyde jen nepatrna pamatka.