Luang Phabang je plny turistu, hlavni trida plna butiku a drahych restauraci. Trochu jsem byl otraveny, i proto, ze ceny jsou nastaveny pro tuto skupinu cestovatelu. Ale behem tech dvou dnu potulovani jsem nasel velice prijemna mista a zakouti, ktera zustavaji trochu stranou zajmu navstevniku. Prosel jsem mistni trhy, kde se da dobre najist, posedel nad jednou i druhou rekou, prolezl stribrotepecke a rezbarske dilny, stare i mladsi chramy, galerie a ruzne kramky. Dva dny se tu daji stravit opravdu prijemne.
Jen me casto bezelo hlavou, ze to jsou uz posledni hodiny v Indocine, ze to uzasne putovani konci a ze se vracim domu. Nemam rad posledni hodiny do odjezdu. Napul uz premyslim, co v praci a snazim se srovnat v hlave, ze az budu v nedeli doma, budu si rikat, ze minulou nedeli jsem byl na pivu na brehu Mekongu a v pondeli se pri veceri dival na zapad slunce nad stejnou rekou.
Ale vsechno ma svuj konec a tenhle konec byl opravdu prijemny.
PS. Svuj epilog ma i pribeh „pitomcu‘ v Nha Trang. Kdyz jsme se v nedeli u piva potkali s temi Cechy a sjizdeli vesele historky z cest, zeptal jsem se, jestli se jim taky neco neprihodilo v Nha Trang. „Jo, prihodilo. Okradli nas tam.“…