Hoi An
Rano jsme dorazili do starobyleho Hoi An, zapsanem v seznamu UNESCO. Pred par lety zde byl problem sehnat ubytovani, to se ale zmenilo vystavbou celych bloku hotelu a zarazenim tohoto mista do standartnich zastavek turistickych tras. Bylo zde tedy turistu vice, nez by si clovek pral, ale kouzlo ulicek s historickymi kupeckymi domy, cinskymi zasedacimi dvoranami a trzisti to nastesti prilis neovlivnilo. Mesto zustalo usetreno valecnemu niceni, takze se vyjimecne zachovala smes vietnamskych, cinskych, japonskych, ale i evropskych stavebnich vlivu. Cele odpoledne jsme se prochazeli a prohlizeli si stare domy a chramy a uzivali si vyborne kuchyne.
Hoi An je i vychozim bodem na vylet k nejpusobivejsi camske pamatce, rozvalin kralovskeho My Son, ktery je rovnez zapsan na seznamu UNESCO. Rozpadle svatyne pochazeji ze 7. az 13. stoleti. Misto ma zlastni atmosferu tim, ze je ukryto v udoli a rozvaliny jsou porostle drobnou zeleni. Svatyne jsou vystaveny z drobnych cihel. Dosude se ale nepodarilo vedcum rozlustit, cim byly tyto cihly spojovany. Mozna to bylo lepidlo vyrabene z nejakych rostlin.
My Son slouzil jako ukryt Vietkongu v dobe valky, takze je hodne ponicen nebo nektere casti uplne zniceny americkym bombardovanim. Do takoveho nadherneho cile se nepochybne pekne stefovalo…