Nha Trang podruhe
Tak preci jenom ten socialismus je tady videt. Krome vsudypritomnych plakatu, transparentu, hvez, ale i srpu a kladiv to bylo znat podle vlaku. Silne mi to pripomnelo nase Drahy, i kdyz u nas se to preci jenom zmenilo. Cesta ze Saigonu do Nha Trang, coz je asi 550 km, trvala asi 10 hodin [z toho 1.5 hodiny zpozdeni], vlak mi silne pripomel „kosican“ ci podobne rychliky s vybranou kulturou cestovani. Samozrejme ve srovnani s nekterymi vlaky Asie to byl luxus. A na lehatkach se dalo i spat celkem dobre, kdybychom ale nevypili cestou veskere alkoholicke zasoby…
Nha Trang je letovisko se vsim vsudy [tedy zatim bez tech velikych hotelovych kompexu]. Nocni zivot a radovanky jsem popsal v predchozi kapitole, tak par postrehu z toho denniho.
Pocasi se trochu zblaznilo, takze bylo dost zatazeno, foukal silny vitr a na mori v noci byla snad i boure. Mestska plaz je 6 km dlouha, ale koupat se nedalo kvuli chladnejsimu pocasi, ale hlavne kvuli velikym vlnam, ktere zmenily vyhlasenou modr more v tomto miste.
Pujcili jsem si motorky a objeli jsem behem odpoledne ele mesto a okoli, navstivili Hinduisty vybudovaneveze Po Nagar Cham a zastavili se v „motorkarskem“ podniku na pivo.
K nezapomenutelnym zazitkum podle pruvodcu patri vylet lodi po blizkych ostrovech se snorchlovanim, obedem na lodi a dalsimi atracemi. A opravdu to bylo nezapomenutelne – jednak velke vlny zbusobily u slabsich jedincu bliti snbad jeste v pristavu, jednak jinak uzasna mista na snorchlovani mela vodu tak zkalenou, ze byla viditelnost maximalne 2metry. Opravdovy „mazec“bylo vystoupeni zive kapely na palube slozene z pruvodkyne, kormidelnika a kuchare na elektrickou „kytaru“ a bici z ruznych plastovych sudu. Vyborny byl „plovouci“ bar, ze ktereho nas ve vode napajeli mistnim vinem.
Zpatecni cesta se odehravala v zime, vetru a vlnach, ktere nas zkrapely i na palube. Bliti slabsich jedincu pokracovalo az do pristavu. Vsichni jsem si to to pekne uzili, zvlaste pak nekteri.
Nejvice jsem ale litoval toho, ze seslo z planovanych ponoru ve vyhlasenych potapecskych lokalitach. Normalne je tam mimoradna viditelnost 15-30 m, ale sami priznali, ze to je tak na tri metry, tak jsem si radeji usetril penize a zklamani.
Dalsi den se pocasi prilis nezmenilo. Stravili jsem ho potloukanim po meste, pojidanim morskych specialit a vicemene cekanim na podvecerni odjezd nocnim autobusem dale na sever. Jeste jsem si stacil dat na plazi masaz [myslim normalni masaz, zadnou specialni…], abych se prpravil na „pohodli“ nocni jizdy.