Několika hodinová cesta do Jazdu pohodlným dálkovým autobusem příjemně uběhla.
Město leží mezi dvěma největšími pouštěmi Íránu. Přesto se zde dá relativně dobře přežívat, a to i díky nadmořské výšce nad 1200 metrů. Vodu přivádí z hor velmi starý systém podzemních tunelů zvaných qanáty, které jsou dlouhé desítky kilometrů. V celém Íránu byla vybudována a udržovaná tato síť kanálů, které byly kopány ručně tak, aby voda ze studní vyhloubených v horách netekla příliš rychle, ale i mírný spád zaručil, že dotekla do vzdálených míst. Je neuvěřitelné, co dokázalo lidstvo zbudovat v dávných dobách, aby nejen přežilo, ale dobře žilo i v místech, která by normálně k žití nebyla.
Staré hliněné město je plné větrných věží, které přivádí vzduch ke studené tekoucí vodě ve sklepích domů, kde se ochlazuje a cirkuluje domem. Skvělá klimatizace, která nepotřebuje žádnou elektrickou energii.
Stará část je z velké části opuštěná, protože lidé dali přednost modernějšímu způsobu bydlení. Je zde ale opravena řada památek a některé tradiční domy slouží jako hotely.
Navštívili jsme ukázku zhurghane – íránského národního sportu, který je sestavou různých posilovacích cviků, cvičení s kužely, ovšem řádně velkými a těžkými. Vše v rytmu bubnů a občasného zpěvu. Cvičenci nejsou rozhodně žádní drobečkové, ale pěkné “vazby”. Jejich “náčelníkovi” bylo odhadem tak 70, ale formu mu může závidět leckterý mladík. Nepochybně je zde základ k oblíbenému zápasu, ve kterém Íránci vynikají i v mezinárodních soutěžích. I z těchto krátkých ukázek je patrná tradice, která se předává staletí a nepochybně se předávat dál bude.
Město bylo centrem státního náboženství staré Persie – zoroastrizmu. Žije zde asi 30 tisíc jeho stoupenců z celkového počtu 150 – 160 tisíc. Malá část jich žije i v horské vesnici Ábijane, kterou jsme navštívili před několika dny po cestě do Esfahánu.
Zoroastrovci jsou následovníci Zarathuštry, který žil 550, ale možná i 1 400 let př.n.l. Svatou knihou je Avesta. Svět je podle tohoto učení postaven na protikladech a konfliktu dobra a zla, pravdy a lži. Hlásá vítězství dobra a vyznává jako jedno z prvních víru v jediného všemohoucí Boha. Uctívají tři živly – vodu, půdu a oheň. Oheň nesmí být znečištěn stejně jako půda. Proto své mrtvé ani nespaluji a ani nepohřbívají do země. Pohřbívají je na tzv. Věžích mlčení, kde položí nahé tělo a maso nechají supům, zatímco duše odchází po slunečních paprscích nahoru.
Navštívili jsme zoroastrovský chrám, kde hoří posvátný oheň zažehnutý v roce 470 n.l.
Celodenní pěší putování po zajímavostech starého města jsme zakončili “poležením” u tradičního čaje v další klidné perské zahradě. Tento večer asi ještě dobro a pravda nezvítězily, ale u nás nepochybně zavládl klid a pohoda 🙂
V noci to ale bylo horší – tam v hotelu v tradičním domě nad Michalem a Zdeňkem zvítězily štěnice… Mě s Mírou ochránil snad samotný Zarathuštra…