Nepřetržitě prší šestý den, občas leje…
V noci mi byla zima a zdálo se mi, že jsem nemocnej, že mám opět cestovatelskou “rýmičku“. Po probuzení to byla bohužel pravda. Janička na tom byla podobně…Kačenku už večer bolelo ucho a už několik dní má kašel…ten, co jsem měl já více než měsíc. Hůř může být vždycky, zážitky nemusí být pozitivní, ale silné…
Jedna z legend praví, že buddhistický mnich Dharma chtěl 7 let meditovat a nespat. Po pěti letech začal ale usínat, tak si odřízl obě víčka a zahodil. Kam dopadla, vyrostl zelený keř. Dostal vnuknutí, lístky vhodil do vroucí vody a nápoj mu pomohl překonat další dva roky meditace…
Ráno jsme plánovali jízdu vlakem v horách mezi čajovými plantážemi, která je sama o sobě skvělý zážitek. Vlak byl ale kvůli počasí zrušen…nevadí, pojedeme autem. Cílem byla vyhlídka Lipton’s seat ve výšce téměř 2 tis metrů s parádním kruhovým výhledem a nejhezčími čajovými zahradami na ostrově.
Původní plán byl jít kus dolů pěšky, ale bylo jasné, že tato varianta padne…Po dlouhém výjezdu jsme vystoupili do silného deště, větru a vyditelností asi 15 metrů. Během několika minut jsme byli promočení…zalezli jsme do chartče na dobrý čaj a roti. Dorazila tam v pláštěnce starší paní z Hong Kongu, objednala si čaj, odmítla levné pochutiny a u těch chudáků si vyndala banán, vejce na tvrdo, pojedla a místo asi půl dolaru jim dala za čaj 75 centů… Přitížilo se nám nejen výrazným ochlazením.
Po cestě zpět se do nás už dala zimnice a ve studeném hotelu jsme se nemohli zahřát ani v horké sprše…hodinu nebyli schopni uvařit a přinést čaj a sehnat včelí med. To už mi došla trpělivost…
Venku začalo kromě silného deště vydatně foukat a zdejší meteorologický ústav vydal vážné varování na 24 hodin…Teplota nám oběma stoupla na téměř 39°C… Stále ještě může být hůř…
