Prší už čtvrtý den v kuse…
Vstali jsme v pět hodin ráno a po břehu jezera došli do Chrámu zubu na ranní obřad. Většina turistů chodí až na pozdější ceremoniál, takže jsme ho mohli vidět pouze za přítomnosti místních věřících.
Toto místo má pro buddhisty speciální význam, protože je zde ve zlaté schráně uchováván Buddhův zub. Dostal se sem ve čtvrtém století z Indie. Z popela pohřební hranice ho zachránili Buddhovi žáci. Denně se k této vzácné relikvii přichází poklonit stovky lidí.
Mohli jsme přistoupit a na chvíli zahlédnout zlatou schránku s ukrytým zubem. Kačenku to dost rozladilo, navíc když musela vstávat v pět ráno a dojít za deště…
Náladu jí spravil objev velkých varanů na břehu jezera.
Po snídani jsme se nechali odvézt do Peradeniy, jedné z nejhezčích botanických zahrad světa. I když pršelo čím dál více, strávili jsme tam téměř 4 hodiny z plánovaných 2-3. Zahradu založili již sinhálští králové. Na začátku 19.století ji Angličané prohlásili za majetek koruny a začali ji přebudovávat na anglickou zahradu. Naštěstí velmi citlivě. V arboretu je několik ticíc stromů, mnoho z nich neobvyklých a těžko jinde k vidění. Včetně seychelského ořechů ve tvaru ženského klína nebo stromu “dělových koulí“ – plodů, kterými je ověšen jeho kmen. Botanik musí být v naprosté extázi.
Po prohlídce jsme vlezli do místní tržnice, abychom nakoupili nějaké koření, čaje o podívali se, zda budeme moci trochu pomoci Ježíškovi… Smlouvá se dost nekřesťansky, ale něco jsme přeci jen pro radost koupili.
Když jsem vycházel z tržnice, sáhnu vzadu na krk za límec košile, kde mne něco svědilo a nahmatám řadu štípanců. Na hotelu objevím další dlouhou sérii. Použiji osvědčený čpavek a doufám, že to bude ok. Tak, jako v Guatemale nebo letos na Andamanech, mě zřídil bodavý hmyz, který na mě v noci pracoval, aby mi mohl nadělil k vánocům trasy na zádech vyznačené neuvěřitelně velkými a svědivými štípanci. Asi to tak musím už mít každou cestu. Ráno jsem v posteli našel ohromnou štěnici, kterou jsem rozmáčkl za nechuteného lupnutí a výstřiku mojí krve…kletba pokračuje…
Navečer jsme navštívili ukázky tanců, které se tančí na proslulých každoročních slavnostech Perahera. S obavou jsme kupovali lístky na lehce turistické představení. Fantastické slavnosti se konají během červencového nebo srpnového úplňku, trvají deset dní, zúčastňují se jich stovky pestrobarevných tanečníků, desítky slonů a všichni oslavují Buddhův zub. Jsou rovněž zkouškou pevnosti víry prokazované chůzí po žhavých uhlících.
Tance se nám nakonec líbily a Kačenka by taky chtěla umět chodit po uhlících a pálit se ohněm…
