Z Karákóramu jsme se začali přesouvat do dalšího pákistánského pohoří – Hindukúše. Zastavili jsme se v Gilgitu vyměnit bus za džípy, kterými se pokračovalo dále po silnicích horších, než je opravená Karákóram Highway.Gilgit je hektické prašné místo s mnoha krámkami podél hlavních ulic. Na tomto místě se konečně zmíním o důvodu, proč se do Pákistánu vrací ráda řada cestovatelů. Tím je přátelskost a srdečnost místních lidí. Právě tady jsem si to znovu uvědomil, protože se na nás usmívali, zdravili se s námi a živě se snažili zjistit, odkud přijíždíme a jak se nám zde líbí. Ještě více ilustrační je moje návštěva lékárny. Potřeboval jsem si koupit kapky do nosu. Po diskuzi o přípravcích jsem se lékárníka zeptal, kolik budu platit. Odpovědel mi, že nic, že jsem tady host.
Dlouhá cesta nás vedla desítky kilometrů údolím podél řeky Gilgit, dále podél řeky Mastuj a nakonec podél řeky Kunar až do Čitralu. Krajina se měnila od zelených údolí, pestrých políček, jezer vzniklých sesuvy půdy až k úplným pustinám. Místy jsme zaznamenali i farmy na chov pstruhů.
Hindukúš znamená postrach Hindů, a to z důvodů častých přepadů v minulosti, kdy byly útoky muslimských nájezdníků vedeny z těchto směrů zpoza hor a plenitelé pronikali dál na území Indie. Nebezpečí zkrátka přicházelo od Hindukúše…Ve třech údolích nedaleko afghánské hranice žije nepočetné etnikum Kalašů. Dříve byli součástí Nuristánu, který zabíral část území Afghánistánu a Pákistánu. Zatímco v Afghánistánu toto nábožensky odlišné etnikum zaniklo (převážně konvertovalo k islámu), zde stále žije v údolích Bumboret, Rumbur a Birir 3 – 5 tisíc těchto polyteistů. Jejich zcela odlišné náboženství je založeno na starém indoevropském náboženství s určitou podrobností k řeckým bohům. Není to jediná spojitost s Řeckem. Tou další jsou i geny vojáků Alexandra Makedonského projevujících se občas modrou nebo zelenou barvou očí a světlou pletí. Kalašské obřady dodnes zahrnují i obětování zvířat a magické obřady trvající i více dní.Ženy a děti stále ještě nosí tradiční oděv. U žen to je černý šat jako základ zdobený pestrými ozdobami a čelenkou z barevných korálků. Vlasy si zaplétají a prý nikdy nestíhají. Nezahalují tvář ani vlasy a mají v porovnání s muslimskými ženami relativně emancipované postavení.Pěstuje se zde vinná réva a jako bezvěrci mohou vyrábět alkohol. To, že ho skutečně vyrábí, jsem si ověřil a doplnil cestovní zásobu 🙂Díky možným historickým vazbám Řekové financovali a pomáhali postavit před několika lety ve vesnici budovu s muzeem, školou a nemocnicí. V dobře uspořádaném muzeu se snaží zachovat předměty denního života, ve škole podporují jazyk a kulturu Kalašů. Je to stále obtížnější, protože muslimských sousedů v kalašských údolí přibývâ. A samozřejmě původní kulturu erodují i návštěvy turistů. Včetně té naší…
Pákistánská vláda se ale poslední dobou snaží podporovat zachování této původní kultury, což je v silně většinové muslimské společnosti velmi důležité. Společně s finanční pomocí řeckého ministerstva zahraničních věcí a dalších dárců to dává naději do budoucna, že by se tento cíl mohl podařit uskutečnit. Samozřejmě i za předpokladu citlivého přístupu návštěvníků. Jinak zmizí stejně, jako v Afghánistánu…