Brzy ráno jsme autem popojeli do Khwandy, abychom se vlakem posunuli do Husavalu, odkud nám jel vlak do Madrásu.
Vlak patří k cestování po Indii a kdo ho neabsolvoval, nemá úplný zážitek.
Vlaky jsou velmi dlouhé, to je první věc, které si hned všimnete, ať se jedná o vlak nákladní nebo osobní.
Vlaky na dlouhých tratích obsahují obvykle na začátku a na konci vagóny k sezení bez místenky, zvané “general class“. Tam je obtížné se vůbec dostat, protože bývají narvané a úplně vyplněné těly cestujících. My jsme se tam museli nacpat, abychom se dostali o stanici dále, což bylo ale téměř 130 kilometrů. Bylo neuvěřitelné, na jak málem prostoru dokáží cestovat i třeba několik dní. Kolem nás seděli i pod batohem, pokud někomu z nás nešel sundat ze zad, na umyvadle i pod ním, na otevřených dveřích(!), na nosičích zavazadel a všude, kde šlo prostor nějak zaplnit tělem. Do toho se prodírali nebo šplhali po vagóně, pokud potřebovali na záchod. K dokonalému zážitku patřil i ohromný prd jednoho takového spěchajícího, který zrovna nad hlavami Janičky a Kašpárka šplhal tím směrem. Ještě že tak, jinak mohla mít nový přeliv na vlasech 😀
Husaval není v žádném průvodci. My jsme si tam dali oběd, abychom si zkrátili pětihodinové čekání na vlak. Tam naše “popularita“ dosáhla maxima, protože turisté se zde objevují opravdu zřídka a nebylo snad nikoho na ulici, kdo by na nás nezíral.
Našli jsme zde i “nálevnu“, kterých není mnoho i proto, že dát si pivo nebo něco tvrdšího je jen pro bohaté a běžný Ind si nemůže dovolit dát za pivo 160 – 180 Rupií (asi 50 – 60 Kč), když jídlo stojí 50 – 100 R.
Naše další, 24 hodinová cesta vlakem, již probíhala pohodlněji, protože jsme měli k dispozici klimatizovaný “1st class“ s povlečením a servisem. Kromě toho je na výběr i “two tier class“, což je lůžko bez zavírací kabiny. Ještě nižší je klimatizovaný, a potom neklimatizovaný sleeper, což je nejběžnější “lidovka“, kterou jsme již dvakrát cestovali.
Další rozdělení může být podle toho, zda se tam nachází štěnice (většinou v lepších třídách, kde se mohou lépe ukrýt) nebo bez nich (překvapivě v nižších třídách, kde se na lehátkách nemají kde schovat). Nejvíc štípanců si odnáší Michal. Ostatní si odváží štěnice domů ve věcech…
