Ráno se trochu protáhla snídaně, takže jsme si ještě prohlédli pár zajímavých staveb v blízkosti našeho hotelu a náš řidič nás zavezl k nádherné, již nepoužívané mešitě Džámí masdžid v centru města. Dnes je kromě neděle i státní svátek a tedy i mnohem více místních návštěvníků památek. A všichni by se s námi rádi vyfotili…Stát se hvězdou je náročné a začínáme pociťovat odvrácenou stránku popularity..:-) Doma mě nechtějí fotit pomalu vlastní děti a tady by se všichni přetrhli. Bohužel, zde téměř všichni mají nějaký foťák, alespoň v mobilu. Asi brzy začneme za každé vyfocení vybírat peníze. A budou z nás boháči…A už se nevrátíme 🙂
Již odpoledne jsme sjeli do nížiny a zanedlouho dorazili do Mahéšvaru, města na břehu mohutné posvátné řeky Narmada a ubytovali se v kouzelném hotelu nedaleko pevnosti a ghátů. Uprostřed pevnosti je palác Mahéšvar se sochou panovnice Ahalji Báí, kterou chovají ve velké úctě. V přísně patriarchální společnosti byly panovnice výjimkou. Z hradeb je výhled na gháty, řeku a další chrámy, kam jsme sešli kolem tkalcovského družstva. Mahéšvar je totiž vyhlášen svými sárí, která mají výjimečnou vazbu a vzory.
Lodí jsme obepluli Šivův chrám uprostřed řeky a užili si pohledu na gháty a chrámy z jiného úhlu.
Po přistání jsme se prodrali davy našich obdivovatelů a v podvečer zamířili na večeři vskutku opulentní. Tentokrát “ne vegetariánskou“, ovšem stejně výtečnou. Pomalu shromažďujeme informace a obrázky k indické kuchyni a jídlům, takže se k tomuto tématu po zásluze vrátíme v některé z příštích kapitol.
Posunem do nížiny a dále na jih se konečně výrazně oteplilo, vyjasnilo a lidem ztmavly tváře. Mám ksichty zrudly…
