Tak jsme na začátku…
…a za sebou jsme mohli nechat stres z toho, co jsme už nestihli udělat i vztek z toho, že nedošlo nějaké vybavení i přes včasné objednání a ujišťování dodavatelů, kdy ve čtvrtek odpoledne s omluvou zavolali, že to co potvrdili prostě nebude…alespoň to je dobrá příprava do Asie, kde to funguje jinak…a možná lépe 🙂
Zatím mi nikdy v životě nebylo v letadle tak blbě. No alespoň jsem prospal celý let z Istambulu do Delhi. S blicím pytlíkem v pohotovostní pozici. Chtěli mi dokonce sehnat lékaře. A taky si mě personál díky tomu pamatoval a při vystupování z letadla se mě ptali, jestli mi je už lépe. Největší radost ale měl sousední spolucestující, který měl celou dobu viditelnou obavu z toho, jestli se stihnu opravdu trefit do toho pytlíku.
Po příjezdu jsme několik hodin odpočívali, dali se trochu dohromady a vyrazili ochutnat báječnou jihoindickou kuchyni. Tím jsme se zřejmě na příští týdny rozloučili z formovanou stolici.
PS. O2 opět, poněkolikáté nezklamalo. Po opakovaném dotazování a ubezpečování, že zde fungují datové přenosy, dokonce 3G sítě, tak po vyzkoušení všech velkých operátorů opravdu, ale opravdu nefungují.
PPS. Tak jsme měli již možnost vyzkoušet typické cestování vlakem ve sleeperu. Kromě dalších věcí to není příliš dimenzovano na naše tělesné rozměry…
