Cesta z Viktoriiných vodopádů zpět přes hranice do Botswany proběhla kupodivu hladce a rychle. Čekalo nás více jak 500 km do pánve Makgadikgadi, dalšího národního parku. Po cestě jsme přenocovali v kempu Elefant Sands. Dorazili jsme tam relativně brzy odpoledne a přemýšleli, jak vyplníme čas. Po dojezdu jsme pochopili, proč se kemp jmenuje právě takto. Je vybudován u napajedla a kempem prochází volně sloni směřující za vodou. To už nebude noc se 2 – 3 slony, ale s celým stádem…
Pár metrů od napajedla je velká vyvýšená terasa kempu s barem, restaurací a ohništěm, odkud se dají z bezprostřední blízkosti pozorovat sloni. Tím bylo rozhodnuto, jak strávíme zbytek odpoledne a večer. Je to velké přírodní divadlo, na které se neomrzí koukat. Chodí sem až devět sloních rodin, i z velkých dálek. A občas mezi nimi dochází ke konfliktům. Jednoho takového lehčího jsme byli svědky. Rámusu ale bylo jako při hádce cikánské rodiny 🙂
Ráno jsme časně vyjeli směrem k ohromné solné pánvi – obrovskému a plochému terénu v severní Kalahari. Pánve vznikly vyschnutím ohromných jezer před milióny let. Jsou to největší pánve na světě. Západní okraj oblasti je lemován řekou Boteti. Na jejím břehu se nachází malý kemp, který byl naším cílem pro následující dva dny. Objevil jsem na mapě cestu, která vedla zkratkou z hlavní silnice branou národního parku přímo do kempu a pořádně vyzkoušel našeho Nissana 4×4. Do kempu jsme dorazili po poledni, chvíli si odpočinuli a vyjeli podél řeky do oblasti, kam se za vodou stahuje zvěř. Byla šance vidět slony, žirafy, zebry, antilopy, mnoho ptáků, a pokud se poštěstí, i nosorožce a lvy.
V odpoledním žáru nás překvapilo ohromné stádo zeber a pakoňů, které se hnalo k vodě a zase zpět. Viděli jsme spoustu ptáků – čápa marabu, sedlatého, bělokrkého, hejno supa afrického a ušatého. Pokud se nám podařilo dobře identifikovat, zahlédli jsme velmi vzácného orlosupa bradatého, kterého žije asi jen 200 párů. Častější je orel jasnohlasý, zvaný „hlas Afriky“. Zahlédli jsme i největšího z afrických dropů – dropa kori.
Marně jsme ale vyhlíželi lvy, i když stopy jejich hostin jsme potkávali téměř na každém kroku. Nosorožce se nám rovněž nepodařilo k našemu zklamání spatřit, ale celé to bylo bohatě vynahrazeno pobytem v nedotčené přírodě a dvěma nocemi uprostřed divočiny, s ohněm a africkou noční oblohou, která nepřestává udivovat. Večer nám téměř ke stanu přišel veliký kudu a prakticky až k ohni zavítal medojed kapský, velikostí připomínajícího našeho jezevce, ovšem velmi udatného a bojovného, který si troufne i na mnohem větší zvířata.
Jedinou malou komplikací bylo, že Mařenka má problém s utahováním – nejdříve plynová láhev, nyní kanystr s vodou, který nám vytekl do úložného prostoru vozu, namočil spoustu věcí, ale především nám chybělo dost velké množství pitné vody. Celé to vylepšila ještě tím, že si špatně zavřela sprchový gel, který ji po zásluze celý vytekl do hygienické taštičky…