Skoro jsem nechtěla věřit tomu, že by se letošní dovolená obešla bez dramatu. Zatímco v minulých letech se dvakrát stalo, že chybělo jedno místo v letadle nebo se zapomnělo na mojí bezlepkovou stravu, tak letos jsme se nestačili divit už při odbavování. Slečna letuška po nás totiž vyžadovala originál rodného listu Kačenky, protože není plnoletá. Naši vůbec nechápali, co je to za výmysl. A protože nás letuška nemínila pustit bez rodného listu a ještě pravila, jestli to prý stihneme do zítra, matička se rozčílila, strhla batoh, a jasně dala letušce najevo nevoli. Nastala chvíle napětí jestli vůbec odletíme. Naštěstí to matička stihla všechno dost rychle a my mohli vyrazit vzhůru za dobrodružstvím.
Zbytek cesty byl více než klidný, pokud nepočítám moji vzteklost u vylitého tomatového džusu do klína.
V Johanesburgu jsme si vyzvedli auto, nakoupili zásoby a vyrazili do Krugeru. Správně jsme předpokládali, že nestihneme včasný příjezd do kempu a už za tmy nás eskorta doprovodila na naše místo k přespání. První noc, která byla překvapivě teplá, jsme si vychutnali v kempu Malelale.
Druhý den jsme se probudili do krásného rána. Vyrazili jsme docela pozdě, což vlastně nebylo na škodu, protože jsme díky tomu viděli během hodiny čtyři členy velké pětky. Jako první jsme objevili bůvola, ale daleko zajímavější byl krmící se nosorožec. Zahlédli jsme ho u napajedla a konsternovaně ho pozorovali, když tu nám přes cestu začali přecházet další dva. Každý z nosorožců měl svého osobního ptáčka, který jim seděl na hlavě nebo rohu, přesně jako ve Lvím králi. Prohlásila jsem, že jsem naprosto spokojená a nepotřebuji vidět nic dalšího. A možná právě proto jsme po deseti minutách objevili leoparda. Seděl na velkém kameni a číhal, vypadal obzvlášť líně a otráveně, jenže pak spatřil kořist a začal se plížit a připravovat se k lovu. Byla to úžasná podívaná, ale bohužel si antilopy vylekal a k naší velké lítosti jsme neviděli stříkající krev a mrtvou impalu. A pak už jsme viděli nespočet antilop (springoboků, impal, kudu, vodušek, spousty ptáčků, slonů, zeber, pakoní, krokodýlů, hrochů), jen ten lev se nepoštěstil. Zakempovali jsme totiž opět v Babule jako minulou návštěvu Krugeru, kde za plotem chodí hyeny a čichají grilované maso. Nejlepší zážitek z tohoto dne však nebyla zvířata nýbrž skutečnost, že matinka při snaze ulovit nejlepší snímek hyeny dostala ránu elektrickým ohradníkem. Byla to rána jak z děla, nicméně maminka dělala statečnou, a to i přestože její třepotající se ruce nasvědčovaly úplně opačné emoci. Při večeři si k nám za plot lehla hyena. Jsou to docela i roztomilá zvířata, za plotem.
