Cesta na severozápad země je mnohem zajímavější. Silnice je lemovaná z obou stran červenohnědými skalnatými útvary nejrůznějších tvarů, ne nepodobným těm z Wadí Rum. Aby ne, blížíme se k Jordánsku a krajina je stejného charakteru. Dostáváme se do Al Uly, významné oáze na kadidlové stezce, kudy proudily karavany z Ománu až do Damašku. Zde se už rýsuje, jak bude vypadat turismus na významných památkách. Vše bude (pře)organizované – parkoviště, odvoz na lokalitu, další bus nebo elektrovozík k opravené památce. Vstup omezený nebo zakázaný.
Velkým lákadlem je nedaleká starověká Hidžra, rovněž zapsaná na seznamu UNESCO. Dochovalo se zde více než sto hrobek vytesaných do skalních bloků a rozesetých po velkém území. Hrobky nechali vybudovat Nabatejci, kteří žili na území dnešního Jordánska i stovky kilometrů na jih od něj. A nám se letos podařilo propojit návštěvu jordánské Petry s touto částí území významné starověké civilizace.
Centrum staré Al Uly je opravené nebo znovu vystavěné či dostavené. Vypadá hezky, s řadou obchůdků a kaváren. Jen je trochu jiné, než kdysi bývalo.
Severně nedaleko staré Al Uly je další archeologická lokalita, kde se nacházelo dedanské království. Probíhá zde archeologický průzkum a příliš toho zde k vidění zatím není. Hrobky vytesané ve skále nejsou opět z bezpečnostních důvodů přístupné, i když je cesta k nim už vybudována. Vstupní portál je možné alespoň prohlédnout dalekohledem. Zajímavé jsou i nedaleké petroglyfy Ikmah, které zde nechávali vytvářet při různých událostech bohatí obchodníci. Některé jsou tesané reverzním způsobem – tedy nápis vystupuje nad okolní povrch skály.
Příjemné na takto organizované turistice byla pěkně vybudovaná informační centra, pohoštění kávou, čajem, ovocnou šťávou a datlemi. Usměvavý personál tvořily často vzdělané ženy. Opět další posun v přísné muslimské společnosti.
