Přelet do Ománu z Abú Dhabí se komplikoval ještě doma. Zakoupený let posunuli z odpoledne na pozdní večer. Letenku s nízkonákladovkou Wizzair jsem zrušil a zakoupil mnohem dražší, se solidní společností Etihad, opět na odpoledne. Wizz sice vrátil peníze, ale bez letištních poplatků a pojištění na zrušení letu, které se ale na tento případ nevztahovalo…Před odletem ze Sokotry jsem ale zjistil, že náš let byl opět zrušen a nový je ještě v pozdějším čase než let Wizzu. Letíme tedy mnohem dráž, za to ještě později..;-) Cestovat v tomto postkovidovém čase letecky je opravdu chuťovka.
Čas jsme využili k relaxu v hotelu a návštěvě města. Dubaj a podobné destinace mě neoslovují, ale AD nás pozitivně překvapilo. A to včetně návštevy Velké mešity šejka Zayeda. Mešit jsem viděl už docela velkou řadu a nečekal jsem něco mimořádného. Velká mešita je opravdu velká, patří k největším na světě. Vyjímečná je ale svým zdobením a použitými materiály. Postavena je z bílého nejkvalitnějšího italského mramoru, stovky sloupů zdobeny polodrahokamy, stejně jako ohromné mozaiky na zemi. Uvnitř největší tkaný koberec zapsaný dokonce v Guinnesově knize rekordů. Krása střídá nádheru. Celá návštěva nám zabrala pár hodin, a to včetně návštěvy kavárny v přilehlém obchodním centru, které nesmí chybět.
Moderní stavby nás nelákají, tak jsme zamířili k maríně na ostrůvku proti dlouhé pobřežní promenádě. Nachází se zde „heritage village“. Sice uměle vytvořená, ovšem s řadou expozic a kopií původních staveb dává přehled o tom, jak Abú Zabí vypadalo, a jak se zde žilo ještě před započetím těžby ropy a mohutným rozvojem. Příjemná plážička nabízela hezké výhledy na obchodní centrum města s mrakodrapy. Po večeři jsme ještě zavítali na Corniche Street – pobřežní promenádu a večerním letem přeletěli do Muscatu, hlavního města Ománu.
