Ráno jsme sjeli dolů z náhorních plošin a po severním pobřeží se vydali na západ. Cestou jsme ještě v horách navštívili místní rodinu. Tereza – naše česká organizátorka cesty na Sokotru, si zde za řadu let cest do těchto míst vytvořila i vazby s místními lidmi. Pomáhá ji znalost prostředí a jazyka, což nám při našich cestách otevíralo i místa jinak málo dostupná. Nabídli nám tradičně čaj, ženy mohly nahlédnout dovnitř příbytku, já zůstal s pánem domu venku u nápoje. Jako dárek jsme dostali sáček „dračí krve“. Ta se používá pro svoje účinky rozpuštěná ve vodě na ošetření a zkrášlení pleti. Kosmetické přípravky s obsahem dračí krve, které jsou ve světě dostupné, obsahují velmi malé množství tohoto produktu, zato cena je velmi vysoká. Domů si vezeme větší než malé množství, aby celá rodina byla ještě krásnější :D. Na oplátku od nás dostali rovněž neco na zkrášlení – náušnice a kosmetiku pro dcery a paní domu.
Část pobřeží lemují zakopané, v bojových polohách už úplně rezavé sovětské tanky T-34. Zcela neočekávaný a nepatřičný výjev, jako z podivného béčkového filmu…Pozůstatek bratrské pomoci z dob, kdy SSSR chtělo pomáhat budovat socialismus v Jemenu. Z něho zbyla naštěstí rez stejná jako na tancích. Alespoň by je chtělo přetřít na růžovo, aby působily pozitivně…
Qalansia je malá rybářská vesnice, od níž se táhne nádherná pláž, kterou omývají vlny tyrkysově zeleného Arabského moře. V závěru dlouhé pláže se rozlévá přílivová laguna Detwah, pro svou charakteristiku zvaná magické oko. Krásu oceníte spíše z výšky a při přílivu, je ale bohatá na mořský život. „Cave man“, který před lety i se svou rodinou přežil hurikán v jeskyni ve skále nad lagunou, dělá turistům ochotného průvodce. Trochu ho podezříváme, že velkou karetu má schovanou právě pro tento účel 🙂 Ale ukázal nám i ostatní pestrý život v laguně – olihně, kraby, chobotnice, sami jsme našli velké zévy. Největším překvapením ale byl pobřežní pás skalisek posetý do výše přílivu tisíci ústřicemi. Chuťově vynikající! Stačí rozbít kamenem tvrdou skořápku a ostrou schránkou vytáhnout chutný obsah. A jíst a jíst až do bezvědomí 🙂
Lepší místo na oslavu narozenin jsem si nemohl vybrat! Večer byly pražené olihně a velcí krabi. V muslimské části světa je oslava bez alkoholu. Jeho dovoz turisty ale není nijak přísně kontrolován, tak došlo i na přípitek. A protože náš životní styl je nakažlivý a Alláh se v noci nedívá, ani náš průvodce se nenechal příliš přemlouvat. Spíš naopak..:-)
Ráno jsme se podél pobřeží více jak hodinu plavili na rybářském člunu na další nádherné místo – pláž Shoab se stejnojmennou vesnicí. Tu bylo umožněno opět díky Tereze navštívit. Ale pouze ženám, muži museli zůstat válet se na bíle pláži, koupat se a pozorovat delfíny pomalu promenádující sem a tam blízko břehu. Ráj na zemi…
Odpolední plavba po rozbouřeném moři už takovým rájem nebyla. Loďka poskakovala tvrdě z jednoho vrcholu vlny na druhý. Při jednom nárazu jsem slyšel prasknutí, při dalším už nastalo pořádné rupnutí. V první chvíli jsem myslel, že se loď rozlomila ve dví. To ale pouze praskla silná fošna použitá na sedátko. Pád sedících dopadl ještě celkem dobře. Až na Sašu, který si nepěkně odřel a narazil již tak bolavá záda. Vedle rozřezaného palce a kolena od korálů z prvního dne koupání, bolavých zad ze spaní na tvrdé podložce, dalších drobných poranění z pádu na záda mezi větve, kdy jen štěstím nedošlo k propíchnutí nějaké části těla, to do konce pobytu nebyla ještě poslední újma…
