Na pláži Qalansia se potká asi většina návštěvníků ostrova. Jeden záchod není opravdu mnoho a překvapilo nás, jaké množství odpadu dokázala za týden vyprodukovat naše malá skupinka. Ostrov asi vstřebá to množství turistů z jednoho letadla týdně. Tereza ale právě zjistila, že v prosinci to už budou dvě letadla týdně a je dost pravděpodobné, že dva lety budou pokračovat i v dalších měsících. Těžko mít za zlé dalším cestovatelům, že se chtějí na ostrov stejně jako my podívat. Pokud ale komerce převálcuje ochranu unikátní fauny a flóry, bude mít celý ostrov zařazený mezi světové dědictví Unesco, velký problém.
I my jsme se na pláži potkali s druhou partou, která si zde po návratu z treku „lízala rány“. Různé škrábance, odřeniny a naraženiny si pochodem v těžkém terénu odnesl snad každý. Původně jsme zvažovali i tuto variantu, ale stále nezahojená Janina noha nás přesměrovala na naši pohodovější variantu. Nelitujeme, i když poznat Sokotru z nejvyššího vrcholu musí být rovněž nezapomenutelný zážitek.
Na každém kroku nás provázely kozy. To není zase tak překvapivé. Překvapivé je ale to, že pro ně je největší pochoutkou papírový kapesník. Nejlépe použitý po jídle. A úplná delikatesa je kapesník použitý po pořádném ranním vysmrkání 🙂
Potom nás čekal už jen návrat do hlavního města, balení a poslední večeře. Tu nám připravili naši řidiči s průvodcem jako překvapení – místo do restaurace nás zavezli k pláži a vybalili skvělé pochotky, které pro nás uvařily jejich manželky. Milá tečka za nezapomenutelným pobytem.
A ráno ještě rychlá návštěva rybího trhu a odjezd na letiště, rozloučení a odlet do Abu Dhabí. Odlétáme s tím, že se sem asi znovu nepodíváme, ale přejeme si, aby Sokotra zůstala alespoň v takovém stavu, jakou ji opouštíme, i pro další generace.
PS: pro pohodovější variantu návštevy ostrova: www.socotra.cz
nebo nově má Tereza svoji: www.socotraexclusivetours.com
pro dobrodružnější trekovou variantu: Geos Travel
