Ráno jsem vstal před východem slunce a zkoušel najít stejně jako večer vhodnou kompozici k focení. Po snídani jsme se vydali na sestup z Homhilu dolů směrem k moři. A to jsem začal litovat, že jsem místa, kterými jsme procházeli, neobjevil dříve při fotografování. Nádherné výhledy přes vymleté koryto lemované dračinci a adéniemi, v pozadí s mořem.. No co už, musím si je dobře uložit do paměti.
Chtěli jsme navštívit jednu vesnickou školu, ale celkem brzy dopoledne bylo už po vyučování. Asi proto, že místní jazyk nemá písemnou formu, tak vyučování odsejpá 🙂. Zajeli jsme tedy na nejvýchodnější bod ostrova, Ras Ersel, s dlouhými plážemi, kde se potkává Indický oceán s Arabským mořem. Břehy byly na některých místech posety mrtvými ježíky a čtverzubci -“nafukovacími” rybkami, které při ohrožení zvětší svůj objem do pichlavé koule. Proč hynou v takovém množství je záhadou. V každém případě mají jejich ostny tvar 3D trojúhelníku, takže vždy je nahoře jeden trn. A šlápnout to hromady mrtvých rybiček jako my opravdu nechcete..
Odpoledne jsme dorazili na Arher – místo našeho táboření na jižním pobřeží Sokotry. S tmavými skalami kontrastují světlé duny, vysoké přes dvěstě metrů. Při výstupu jsem se pěkně zapotil a zadýchal, ale pohled při západu slunce stál za to.
Ráno jsme měli v plánu náročnější výstup k jeskyni Hoq. Byli jsme celkem skeptičtí, jeskyně v českém i moravském krasu známe a nečekali jsme, že by nás mohlo ještě něco překvapit. Po docela strmém výstupu jsme za hodinu a půl dorazili před ohromný vstup do jeskyně. S čelovkami a místním průvodcem jsme sestoupili do nitra a kilometr chůze zírali na neuvěřitelnou nádheru mohutných i drobných stalagnitů, stalagtitů a stalagnátu. Přístupný je kilometr, další asi tři jsou neschůdné. Krápnikovou výzdobou poráží i ty naše jeskyně.
Cestou dolů nám místní zkoušeli prodat dračí krev, ostře kysaný mléčný nápoj a nějaké voňavé pryskyřice, snad kadidlo. Přestože jsme zaplatili větší než běžnou cenu, stejně se nenechali vyfotit. Ženy fotit je samozřejmě nepřipustné, děti se fotí jako všude rády, ale takovou rezistenci u mužů jsem nezažil snad ani v Guatemale. Musím si je tedy taky uložit do paměti.
