Pročítáme si zápisky z našeho prvního putování po Austrálii a řada věcí je zde už jinak. Pravda, první cesta nebyla v době frekventovaných svátků a školních prázdnin. Rovněž východní pobřeží je odlišné od toho západního, ale některá srovnání se nabízí.
Tím pro nás nejvíce znatelným rozdílem bylo, že jsme s malým camperem příliš neřešili, kde přenocujeme. Když se nám nějaké místo líbilo, přenocovali jsme tam. Policie nás vyhnala pouze jednou. Letos ale takových možností bylo minimum. Na všech místech, která by se nám líbila k přespání, byl vyslovený zákaz a téměř 100% jistota, že bychom byli v lepším případě vykázáni, v horším i s pokutou. I když je Austrálie veliká země, většina půdy a pozemků někomu patří a je oplocena. Velké rozlohy zabírají národní parky a rezervace. Ve většině se ale dá nocovat na vyhrazených místech vybavených pouze suchým záchodem, někdy i kuchyňkou a nezbytnými grily. O to hezčí a klidnější tato tábořiště jsou. Bylo by nutné vyrazit vybaveným autem 4×4 po prašných cestách, do vnitrozemí nebo na špatně dostupné pobřeží, aby si bylo možné užít „free camping“.
Větší problém je ale omezení použití camperu na nezpevněných cestách. Dříve jsme bez omezení najeli mnoho kilometrů po prašných silničkách. Dnes jsme měli striktní limit 12 km tam a 12 zpět mimo asfaltové silnice, takže se na některá vzdálenější místa nedalo zajet! Vše je kontrováno přes satelitní sledování vozu. S tím souvisí i protivná upozornění přicházející na obrazovku navigace. Například zpráva, že maximální povolená rychlost vozidla je 110 km/hod, pokud překročím 100. Nebo upozornění kolem sedmé večerní, že jízda za tmy není doporučována a může být zakázána, i když do setmění zbývá hodina. Velký bratr se tak trochu dívá.
Asi největší změnou je plíživý postup politické korektnosti či neomarxismu nebo prostého blbství, které se pomalu rozlézá euroatlantickou civilizací a přišel bohužel i do Austrálie. Náš, již nekorektní, 16 let starý průvodce, stále nazývá původní obyvatelstvo aboriginci. Jenže to se tak už nějakou dobu nazývat nemůže, protože nyní je původní obyvatelstvo „indigenous“. Tradiční, malá černá palma s rozčepýřeným vrcholem už není „black boy“, ale místní sluníčka prosadila název Grass tree, aby se starý název nedotkl původního obyvatelstva. Takže indigenous, kterým se nesmí říkat aboriginci, jsou nespokojeni s označením indigenous, protože se tak označují spíše původní druhy fauny a flóry a sami dál používají název black boy, protože jsou tak zvyklí strom nazývat. Toto šílenství společně s rostoucí imigrační vlnou, nikoliv z Indonésie nebo Filipín, ale z Číny, dává tušit, že Austrálie přestane být zemí tradičních hodnot. Škoda, už nebude kam emigrovat 😜
Přes všechno uvedené je Austrálie krásnou zemí s pro nás neobvyklou přírodou, zvířaty, nádherným pobřežím a přátelskými lidmi. A pro nás bylo důležité, že jsme mohli prožít báječnou cestu s našimi už velkými holčičkami a Janička s bráchou a milou švagrovou, což se nám nepodařilo před pár lety na Srí Lance, ale tentokrát to již vyšlo 🙂