Ráno jsme si ještě jednou v Kermánu zašli prohlédnout starý bazar. V 11. hodin nás Bahramí pozval s kamarádem někam na rozlučkový piknik. Před hotel přijel na čas, ale kamarád zůstal někde daleko před městem, takže z piknikování sešlo. Zašli jsme tedy na čaj a dali si ve vyhlášené „sendvičárně“ dvojitý místní hamburger, abychom se posilnili před 15.hodinovou cestou vlakem do Teheránu.
Po pečlivé kontrole tajnou policií při vstupu na nádraží jsme konečně mohli nastoupit do vlaku a po druhé hodině odpolední vyrazit. Vlak nebyl nejrychlejší, cesta ale v lehátkovém kupé ubíhala a za oknem se měnila scenérie. Projížděli jsme poušti, kde nás dohnala bouřka a my viděli ohromné kaluže vody v písku.
Počítali jsme s nějakým obvyklým zpožděním, ale ve čtyři ráno mám sebrali deky a za půlhodinku jsme přijeli na teheránské nádraží. Zkusili jsme něco dospat na nádraží a kolem osmé jsme se vydali najít ubytování.
Rychle jsme metrem vyrazili do severního Teheránu, kde se začínají zvedat pohoří Álborz s nejvyšším vrcholem ve výšce téměř 4 000 metrů.
Teherán je rychle rostoucí megapole. Odhaduje se, že ze žije asi 15 milionů obyvatel a pokud růst bude takto pokračovat, zařadí se mezi pět největších měst na světě.
Teherán byl do 13. století malou vesnicí. V 16.století v safíjovském období bylo město opevněno hradbami a vystavělo se mnoho domů. Později zde byla vybudována královská rezidence a od 18.století se stal centrem země.
Do hor vede jedna z nejdelších lanovek na světě, která vyváží návštěvníky do pátého nejvýše položeného lyžařského střediska na světě.
I v těchto dnech byly v horách ještě zbytky sněhu. Vystoupali jsme na 3962 metrů vysoký vrchol Točal.
Tím jsme během 48.hodin změnili nadmořskou výšku o 3500 metrů a teplotu o 40 stupňů Celsia v porovnání s Kalucem v poušti Lút (!).
K večeru jsme brouzdali Darbanem, což je oblíbená část prestižní čtvrti na úpatí Álborzu. K večeru zde proudí davy mladých, zlaté mládeže, celých rodin i starších párů, aby poseděli v některé z čajoven umístěných třeba přímo na horské říčce, dali si něco dobrého k večeři v jedné z mnoha restaurací na úbočí prudce se zvedájících se kopců nebo vyrazili dál do hor, třeba až na vrchol Točalu.
Teprve z těchto míst je vidět, jak je Teherán přikrytý pod pokličkou smogu i díky miliónu aut, která tečou v několika pruzích městem jako řeka. Vlastně vidět téměř není…
My jsme si dali vodní dýmku v příjemné čajovně, abychom zrelaxovali po náročném dni.
Dokonalou tečkou prvního teheránského dne byl objev skvělé jídelny, kde jsme konečně mohli ochutnat něco z pestřejší íránské kuchyně. A taky jsme se nechutně pře..
jedli.
Další den jsme zašli na místní páteční trh. Takový teheránský megablešák v několika patrech parkovacího domů. Zde by se dalo asi sehnat vše, nač si člověk vzpomene.
Po zastávce v typické „šíšárně“ jsme navštívili 
Národní muzeum, kde jsou exponáty předislámské doby. Tedy i mnoho objevů z období Perské říše a jednoho z nejkrásnějších měst té doby – Persepole.
Zastavili jsme se u bývalé americké ambasády, kde se v době islámské revoluce odehrávaly významné události. Část z nich napínavě popisuje film Argo. Ten je tu ovšem zakázaný… Zdi bývalého velvyslanectví dodnes zdobí protiamerické a protiizraelské nápisy. Neodolali jsme a chvíli si je fotili, ale brzy jsme pro jistotu místo raději opustili. Budova totiž sloužila dlouhou dobu jako výcvikové středisko islámských gard…
Den byl náročný i proto, že bylo pod mrakem a neskutečné dusno v kombinaci se smogem. Navíc byl pátek, tedy den pracovního klidu, kdy je převážně zavřeno. Byli jsme tedy rádi, když jsme se v podvečer doploužili do hotelu a mohli si odpočinout.
Poslední den jsme naplánovali návštěvu Golestánského paláce, který je silně inspirován sídly evropských panovníků.
Ve velkém audienčním sále probíhaly důležité události posledních 100 let šáhovského Íránu, včetně korunovací Qádžárovských šáhů. Výzdoba sálů je uchvacující.
Obraz tohoto období mám doplnila návštěva Národní pokladnice v Centrální íránské bance. V ohromném podzemním trezoru jsou vystaveny korunovační klenoty, šperky a předměty neuvěřitelné hodnoty této éry. Chcete vidět největší drahokamy? Černé diamanty? Žluté diamanty? Největší nerozřezaný diamant na světě vážící 182 karátů? Hromady rubínů, smaragdů? Poklady jako z Pohádek 1000 + 1 noci. Nebo z Alibaby a 40 loupežníků..
Nemohli jsme vynechat návštěvu bazaru. 15 kilometrů uliček obchodů města ve městě. Davy lidí, proud všemožného zboží…nákupní šílenství. Ale trochu jiné, než v našich „bazarech“ nastojato – nákupních centrech.
Z posledních sil a peněz jsme nakoupili dárky a z úplně posledních peněz zaplatili jedno grilované kuřátko, o které jsme se všichni podělili.
Ležíme v hotelovém pokoji a za pár hodin nás odveze taxi na letiště a bude definitivní konec dalšího putování po zajímavé zemi s přátelským lidmi…